32 C 379/2024-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši , částka, , který byl údajně poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaný měl měsíčně splácet alespoň úroky. Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplácel, žalobkyně proto pohledávku zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě. Žalovaný neuhradil ničeho. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na jeho bankovní účet. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , úrokem , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z žalované částky za období, jak je specifikováno výše.2. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí , Anonymizováno, , a. s., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému (na čl. 24) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platby od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, , ve výši , částka, dne 8. 8 2023 a ve výši , právnická osoba, Kč dne , datum, (na čl. 25 – 26), shodně vyplývá rovněž z výpisů o odchozích úhradách z účtu žalobkyně, které předložila žalobkyně. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného dále vyplývá minimálně jedna příchozí úhrada z titulu spotřebitelského úvěru od jiného poskytovatele, a dále platby od sázkových kanceláří.Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný uzavřel smlouvu elektronicky, jednalo se o revolvingový úvěr s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, úvěrový limit činil , částka, , úroky byly sjednány 40 % měsíčně, RPSN činila 5.535,52 %. Splácet měl žalovaný každý měsíc, vždy k 6. dni v měsíci, a to minimálně splátku ve výši úroku přirostlého za uplynulé období. Jistinu mohl žalovaný splatit kdykoli během trvání smlouvy. Dodatkem ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, měl soud za prokázané zvýšení úvěrového limitu na , částka, . Již z tohoto je zřejmé, že smlouva byla sjednána s RPSN, která byla zcela zjevně nepřiměřená plnění, které bylo žalobkyní žalovanému poskytnuto.Zesplatněním spotřebitelského úvěr č. , hodnota, měl soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru dopisem ze dne , datum, a vyzvala jej k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení dopisu, dlužná částka činila , částka, .Prostými kopiemi občanského průkazu a kartičky zdravotní pojišťovny žalovaného měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala těmito doklady žalovaného.Listinou ownerInfo měl soud za prokázané, že žalobkyně měla prokázané, že žalovaný je majitelem účtu, na který byl úvěr vyplácen a současně měla přehled o jeho transakcích. Z listiny je zřejmé, že žalovaný měl další spotřebitelské úvěry.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalovaného.4. Z výpisu řízení E a EXE bylo zjištěno, že proti žalovanému byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru zahájena 4 exekučních řízení, z toho minimálně jedno pro nesplacený závazek u banky. Po uzavření úvěrové smlouvy bylo proti žalovanému zahájeno dalších šest exekučních řízení, většina pro nesplacené spotřebitelské úvěry či telefonní poplatky.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla poskytnuta částka v celkové výši , částka, z titulu předmětné smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel elektronicky. Totožnost žalovaného byla ověřena prostými kopiemi jednoho dokladu totožnosti a kartičkou pojištěnce. Žalobkyně současně neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy důsledně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně měla přístup k výpisu z účtu žalovaného, měla tak prokázané jeho příjmy i výdaje, tyto nicméně řádně nevyhodnotila. Z výpisů je patrné, že žalovaný opakovaně sázel, a to vysoké částky, současně je zřejmé, že měl další spotřebitelské úvěry, kterými sanoval chybějící příjem právě na sázení. Soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla proti žalovanému zahájena 4 exekuční řízení pro nesplacené spotřebitelské úvěry, po uzavření smlouvy o úvěru bylo zahájeno dalších šest exekučních řízení. Z toho je zřejmé, že žalovaný úvěruschopný nebyl, měl řadu dalších závazků, dokonce exekučně vymáhaných, které s ohledem na výši jeho příjmu prakticky vylučovaly jeho úvěruschopnost. Dalším problémem jsou výdaje na hazard – sázky. Žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného a poskytla tak úvěr osobě, která úvěruschopná rozhodně nebyla.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:7. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.9. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení ú