32 C 117/2025-36 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem a zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku – to vše z titulu „Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , číslo, , na základě žádosti č. , číslo, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , právnická osoba, (vystupující pod označením , Anonymizováno, ), se žalovaným dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu – rámce, který byl sjednán ve výši , částka, . Žalovaný úvěr čerpal, avšak řádně jej však nesplácel dohodnutým způsobem a dostal se do prodlení s úhradou více než dvou splátek, právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého oprávnění, úvěr zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Žalovaná částka , částka, je tvořena jistinou , částka, a poplatky , částka, .2. Žalobkyně doplnila na výzvu soudu svá žalobní tvrzení o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací, které jí poskytl sám žalovaný, tyto si dále ověřila v dostupných evidencích.3. Proti žalovanému nebyla v době uzavření smlouvy o úvěru vedena žádná exekuční řízení, což rovněž svědčilo pro závěr, že žalovaný byl úvěruschopný.4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení portfolia z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ze dne , datum, a Výpisem notářského zápisu ze dne , datum, a Seznamem postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.5. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto uzavřel, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání podle § 115 o. s. ř.6. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Žádostí/Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne , datum, (žádost č. , číslo, ) měl soud za prokázané uzavření této smlouvy, dle níž měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání, tzv. revolvingový úvěr, až do výše úvěrového rámce , částka, , a žalovaný jej měl dohodnutým způsobem splácet, minimální splátka činila 5 % z dlužné částky měsíčně, splátky byly splatné vždy k 17. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně, RPSN činila 29,69 %. Smlouva byla žalovaným vlastnoručně podepsána. Dále ze smlouvy vyplýval čistý měsíční příjem žalovaného , částka, a celkové náklady domácnosti , částka, . Tím měl soud rovněž za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.Základními informacemi o úvěru a jeho splacení – dopisem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému parametry revolvingového úvěru, o který si žalovaný požádal žádostí, která byla rozebrána v předchozím subodstavci u předchozího důkazního prostředku, přičemž tyto parametry se shodovaly s uvedenou žádostí, proto je zde soud již nebude znovu opakovat. Zároveň žalovanému oznámila číslo úvěrového účtu č. , hodnota, . Žalobkyně výslovně upozornila žalovaného na podrobnosti ohledně splácení úvěru a sdělila mu tímto uzavření smlouvy i s jejími parametry.Produktovými podmínkami pro revolvingové úvěry měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Sazebníky poplatků měl soud za prokázanou výši jednotlivých poplatků spojených s revolvingovým úvěrem.Výpisem z úvěrového účtu měl soud za prokázané čerpání úvěru žalovaným a současně za prokázanou strukturu dluhu a jeho výši – viz 1. odstavec odůvodnění tohoto rozsudku.Podklady pro soudní jednání ze dne , datum, měl soud za prokázanou výši a strukturu dluhu a rovněž průběh splácení úvěru žalovaným.„Poslední výzvou k úhradě dlužné částky a podmíněným odstoupením od úvěrové smlouvy“ ze dne , datum, a Rozhodnutím o okamžité splatnosti (výzva k okamžitému splacení celého dluhu) ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalovanému ukončení smlouvy a vyzvala jej k úhradě, následně jej informovala o zesplatnění úvěru a upozornila jej na důsledky.Oznámením o právním zastoupení – výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne , datum, + Podacím archem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby a že tato výzva se žalovanému dostal do jeho dispozice, neboť byla řádně zaslána na jeho trvalou adresu pobytu.Tím byla tvrzení žalobkyně zcela prokázána.7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, který plně odpovídá tvrzením žalobkyně uvedeným v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku, a proto na ně soud odkazuje. Soud dále zjistil, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy nevycházela pouze z informací, které uvedl sám žalovaný, ale současně z výsledků lustrace v dostupných evidencích a z podrobné znalosti příjmů a výdajů žalovaného.8. Právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání do výše , částka, , a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný, byť úvěr čerpal, jej řádně nesplácel dohodnutým způsobem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svému závazku poskytnout žalovanému úvěr dostála řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný svému závazku poskytnutý úvěr žalobkyni řádně a včas splácet nedostál. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným. Úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyní žalobkyně řádně zkoumána – viz podrobněji výše.9. Ohledně úroků z úvěru soud neaplikoval ustanovení § 122 odst. 4 zák. 257/2016 Sb. účinného od , datum, , v platném znění, podle kterého platí, že: „U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší“, neboť v tomto případě žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši odpovídající v rozhodném období zákonnému úroku z prodlení.10. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyni, který měla ve věci plný úspěch,