32 C 21/2025-50 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem , částka, , dále spolu s úrokem 30 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, uhradil celkem částku , částka, . Žalovaná částka byla dle žaloby tvořena jistinou , částka, a poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení z dlužných částek, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Informací o zpracování osobních údajů ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, , Přílohou č. , hodnota, Seznamem postoupených pohledávek ze dne , datum, , Potvrzením o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, (na čl. 32 – 33 spisu), v němž uvedla, že její právní předchůdkyně při posouzení úvěruschopnosti vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů. Dále právní předchůdce zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů právnímu předchůdci, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy: výpis z běžného účtu.4. Žalovaný se k věci vyjádřil a to v podaném odporu ze dne , datum, , kde uvedl, že smlouva o spotřebitelském úvěru je od samého počátku neplatná, čímž je nutno rozhodnout o nároku žalobkyně v intencích bezdůvodného obohacení. Uvedl, že od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku , částka, na spotřebitelský úvěr již uhradil částku ve výši , částka, , čímž ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši , částka, .5. K ústnímu jednání soudu dne , datum, se žalovaný dostavil, ve svém vyjádření odkázal na odpor (na čl. 8) a Vyjádření k žalobě (na čl. 19-22).6. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Osobními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru – Smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen každý kalendářní měsíc 8. den, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 54 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 70,81 %.úroky z úvěru , částka, , administrativním poplatkem , částka, , poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení , částka, a pojištěním , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 86 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 140,11 %.Tabulkou umoření (Transakčním výpisem) ze dne , datum, za období od , datum, do , datum, měl soud za prokázané, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky celkem ve výši , částka, a žalovaný na konto smlouvy uhradil částku , částkaOboustrannou fotokopií občanského průkazu č. , hodnota, měl soud za prokázané, že žalovaný poskytl žalobkyni kopii svého platného občanského průkazu.Fotografií žalovaného s občanským průkazem měl soud za prokázané, že žalovaný poskytl žalobkyni svoji fotografii se svým platným občanským průkazem.Výzvou k úhradě dluhu ze dne , datum, učiněnou právní předchůdkyní žalobkyně měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhů ještě předtím, než byla podána žaloba, a že se tato výzva dostala do dispozice žalovaného, neboť byla odeslána na adresu trvalého pobytu žalovaného.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhů ještě předtím, než byla podána žaloba, a že se tato výzva dostala do dispozice žalovaného, neboť byla odeslána na adresu trvalého pobytu žalovaného.7. Z výpisu řízení EXE a E soud zjistil, že proti žalovanému nebylo v době před uzavřením úvěrové smlouvy zahájeno žádné exekuční řízení, po uzavření úvěrové smlouvy bylo proti žalovanému zahájeno 1 exekuční řízení – tato exekuce je již splacena.8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsána výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jeho tvrzení, která si nijak neověřila, respektive jejich ověření neprokázala, vycházela pouze z výpisu z účtu žalovaného. Z výpisu exekučních řízení soud zjistil, že proti žalovanému bylo po uzavření druhé úvěrové smlouvy zahájeno jedno exekuční řízení, z toho je zřejmé, že žalovaný musel mít nějaké další závazky, které již byly jistě splatné. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zá