32 C 347/2024-44 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru 21,39 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s možností čerpání až do výše , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, za dobu trvání smlouvy uhradil , částka, , tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, poplatky a úroky, následně pohledávku ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaná částka byla dle žaloby tvořena jistinou , částka, , úrokem , částka, a poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěrů a zákonných úroků z prodlení z dlužné částky, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne , datum, + Podacím lístek ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělila žalobkyně podáním doručeným soudu dne , datum, (na čl. 26 – 27 spisu), že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I tohoto rozsudku. Současně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní, kdy uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z transakcí na běžném účtu žalovaného, které vyhodnotila a získala tak ucelené informace o majetkových poměrech žalovaného. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy: smlouvu o spotřebitelském úvěru a doklad o čerpání úvěru, které budou podrobněji rozebrány dále.Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobkyně vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výrocích II a III tohoto rozsudku.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí , právnická osoba, . měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému, a že na tento účet byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poukázána částka , částka, dne , datum, a částka1.756,50 Kč dne , datum, . Z výpisu z účtu jsou rovněž patrné další spotřebitelské úvěry od jiných nebankovních společností.Osobními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že se jedná o listinu nepodepsanou ani jednou ze smluvních stran, která obsahuje podrobnosti o spotřebitelském úvěru s následujícími parametry: celková výše úvěru činila , částka, , jednalo se o spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše shora uvedeného limitu, žalovaný byl povinen hradit minimální splátku do 5. dne kalendářního měsíce, úroková sazba byla sjednána ve výši 60 % ročně, RPSN činila 81,02 %, celkem k zaplacení bylo , částka, .Potvrzením o provedení transakce na účet žalovaného ve výši , částka, dne , datum, + Potvrzením o provedení transakce na účet žalovaného ve výši , částka, dne , datum, měl soud za prokázané tyto platby, ve spojení s odpovědí banky popsané výše.Výpisem z úvěrového účtu měl soud za prokázané, že žalovanému bylo celkem vyplaceno , částka, , vrátil celkem , částka, .Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba, a že tato byla zaslána na adresu trvalého pobytu žalovaného – jedná se o adresu ohlašovny na úřadě.Fotografií žalovaného, který drží OP v ruce před sebou + Občanským průkazem žalovaného – prostou oboustrannou kopií měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala těmito listinami.Poslední výzvou k úhradě u úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k řádnému splácení úvěru a upozornila, že jinak dojde k zesplatnění pohledávky, tato výzva byla nicméně zaslána na adresu, která nebyla uvedena jako kontaktní adresa žalovaného a nebyla ani adresou jeho evidovaného trvalého pobytu.6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin měl soud za prokázané, že na účet žalovaného byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poukázána částka v celkové výši , částka, , a to údajně z titulu smlouvy o úvěru, soudu byla nicméně předložena pouze listina „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, “, která nebyla podepsána ani jednou ze smluvních stran. Soud tak nemá za prokázané, že k uzavření předmětné úvěrové smlouvy mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně vůbec došlo. Žalovaný vrátil celkem , částka, . Žalobkyně nicméně neprokázala, že její právní předchůdkyně před údajným uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného údajně na základě výpisů z jeho bankovního účtu, tyto soudu předloženy nebyly, z výpisů z bankovního účtu žalovaného, které si soud vyžádal, vyplývá řada dalších spotřebitelských úvěrů a disponibilní příjem, z nějž žalovaný nemohl být schopen poskytnutý úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně si dále neověřila, zda žalovaný nemá nějaké další závazky, které by byl povinen splácet. Z výpisu řízení EXE a E soud zjistil, že proti žalovanému bylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru zahájeno sedm exekučních řízení, po uzavření smlouvy o úvěru bylo zahájeno dalších šest exekučních řízení, a to mimo jiné pro nesplacené spotřebitelské úvěry. Z výše uvedeného je evidentní, že žalovaný měl řadu dalších závazků, z nichž některé byly již exekučně vymáhané, a tyto nebyl schopen splácet, rovněž jeho disponibilní zůstatek nebyl dostatečný. Toto mohla právní předchůdkyně žalobkyně snadno zjistit, pokud by skutečně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného a zabývala se i jeho dalšími závazky. V důsledku nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytla právní předchůdkyně žalobkyně úvěr osobě, která zjevně úvěruschopná nebyla.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto