32 C 39/2025-27 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše údajně z titulu Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr , částka, , který měl být splácen ve 36 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplácela v dohodnutých splátkách, za dobu trvání úvěrové smlouvy uhradila část úvěru a zůstala dlužna na jistině , částka, . Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , smluvním úrokem , částka, a smluvní pokutou , částka, , žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky za období, jak je specifikováno výše. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na její bankovní účet.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím lístkem, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , Anonymizováno, , a. s., ze dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalované + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázanou platbu od právní předchůdkyně žalobkyně žalované ve výši , částka, dne , datum, . Dále tímto výpisem měl soud za prokázané, že žalovaná čerpá řadu spotřebitelských úvěrů u nebankovních poskytovatelů a tyto prostředky prosází u sázkových společností.Smlouvou o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, měl soud za prokázané znění této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , úrokovou sazbu 56,72 %, celkovou výši spotřebitelského úvěru , částka, , RPSN 74,1 % ročně a číslo účtu žalované na který měly být finanční prostředky zaslány s tím, že spláceno mělo být v 35 měsíčních splátkách po , částka, splatnými vždy k 23. dni v měsíci.Smlouvou o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, měl soud za prokázané znění této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , úrokovou sazbu 56,72 %, celkovou výši spotřebitelského úvěru , částka, , RPSN 67,9 % ročně a číslo účtu žalované na který měly být finanční prostředky zaslány s tím, že spláceno mělo být v 35 měsíčních splátkách po , částka, splatnými vždy k 23. dni v měsíci, přičemž tato druhá smlouva o úvěru patrně modifikovala v předchozím odstavci uvedenou první smlouvu o úvěru.Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, měl soud za prokázané, že i právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice.Výpisem – detailem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, měl soud za prokázané, že zaslala žalované dne , datum, částku , částka, a zároveň že dne , datum, došla tzv. verifikační platba z účtu žalované ve výši , částka, , ale u této platby je uveden úplně jiný variabilní symbol než u vyplacení úvěru, takže není jisté, jestli tato verifikační platba vůbec náležela k tomuto úvěru.5. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalované bylo v době před poskytnutím finančních prostředků vedeno 1 exekuční řízení a od roku , Anonymizováno, do roku , Anonymizováno, bylo proti žalované zahájeno 14 exekučních řízení pro dluhy u různých nebankovních poskytovatelů a několik i na návrh žalobkyně.6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané to, že na účet č. , č. účtu, , který patřil žalované, byla poskytnuta částka , částka, , a to převodem na tento účet ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, , a to údajně na základě jednání o uzavření úvěrové smlouvy. Je nesporné, že žalované byly finanční prostředky poskytnuty jakožto spotřebiteli ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, tj. podnikatelky, jejímž předmětem podnikání je poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy že se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně neprokázala, že se její právní předchůdkyně v rámci jednání o uzavření úvěrové smlouvy jakkoli zabývala úvěruschopností žalované, tj. neprokázala, že její právní předchůdkyně zjišťovala jakékoli informace o žalované, neznala výši jejích příjmů, výdajů ani množství a výši dalších případných závazků. Je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně se vůbec nezabývala ověřením úvěruschopnosti žalované, přesto jí poskytla finanční prostředky jakožto spotřebiteli, a to formou spotřebitelského úvěru, byť nedokládá uzavřenou smlouvu.7. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.9. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení c