32 C 416/2024-38 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru 29,91 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, za dobu trvání smlouvy uhradil , částka, , tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, poplatky a úroky. Poslední splátku žalovaný uhradil dne , datum, , splatnost pohledávky nastala dne , datum, . Žalovaná částka , částka, je dle žaloby tvořena jistinou , částka, a dlužnými poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěrů a zákonných úroků z prodlení z dlužné částky, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Podacím lístkem ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, (na čl. 26 – 27 spisu). Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z tvrzení žalovaného, jak jsou uvedena v Kartě zákazníka, o kterých žalovaný prohlásil, že jsou úplná, přesná a pravdivá. Tvrzení žalovaného si právní předchůdkyně žalobkyně údajně ověřila z dokladů, které jí žalovaný předložil, těmito doklady žalobkyně nicméně nedisponuje, neboť byly žalovaným pouze předloženy k nahlédnutí. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy: kartu zákazníka, úvěrovou smlouvu, smluvní podmínky a rozsudek Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , které budou podrobněji rozebrány dále.4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 18. měsíčních splátkách, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, , poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení , částka, a pojistným , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 86 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 144,65 %.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře, který vyplnil sám žalovaný, který původně žádal o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný ve formuláři uvedl, že žije v nájemním typu bydlení, nevyživuje žádnou nezaopatřenou osobu, má základní vzdělání, je svobodný a nemá auto. Je zaměstnán na plný úvazek jako , Anonymizováno, s příjmem , částka, čistého měsíčně, jiné příjmy neuvedl (příjmy žalovaného byly údajně ověřeny z pracovní smlouvy a z výpisů z bankovního účtu, tyto doklady soudu nicméně předloženy nebyly). Výdaje žalovaný uvedl částkou , částka, , přiznal externí splátky dalších závazků ve výši , částka, a interní splátky u právní předchůdkyně žalobkyně , částka, . Již z tohoto je zřejmé, že disponibilní příjem žadatele dle žádosti byl vypočten tak, že nebyly nijak započteny jeho výdaje, a tyto nebyly zřejmě dále ani zjišťovány. Žalovaný přiznal, že má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a uvedl, že kreditní kartou nedisponuje.Tabulkou umoření měl soud za prokázané, že žalovaný na konto výše uvedené smlouvy uhradil celkem , částka, .Zařazením zákazníka do pojistného programu měl soud za prokázaný obsah této listiny, která nicméně neobsahuje ničeho podstatného pro rozhodnutí.Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím lístkem měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba, a že se tato výzva dostala do dispozice žalovaného.6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jeho tvrzení, z nichž mnohá byla evidentně nepravdivá, zejména pak tvrzení o výdajích (neboť není možné, aby výdaje žalovaného byly , částka, ), současně žalobkyně neprokázala své tvrzení o tom, jakým způsobem si její právní předchůdkyně ověřila tvrzený příjem žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně si dále neověřila tvrzení žalovaného, že řádně splácí své předchozí závazky, nezjistila jejich výši ani částku, kterou ještě zbývá doplatit, současně si ani neověřila, zda žalovaný nezamlčel ještě jiné závazky, které již splácet schopen není. Z výpisu řízení EXE a E soud zjistil, že proti žalovanému nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy vedena žádná exekuční řízení, v roce , Anonymizováno, bylo zahájeno , Anonymizováno, exekuční řízení pro nesplacený spotřebitelský úvěr, v roce , Anonymizováno, další , Anonymizováno, exekuční řízení, z nichž jedno rovněž pro nesplacený úvěr, v tomto případě u banky. Z toho je zřejmé, že žalovaný jistě měl v době uzavření úvěrové smlouvy další závazky, tyto následně přestal být schopen hradit a dostal se do exekuce. Právní předchůdkyně žalobkyně měla v situaci, kdy neměla prokázané příjmy, výdaje ani existující závazky, vyžádat minimálně výpisy z účtů (a tyto mít k důkazu alespoň v kopii), z nichž by bylo patrné, že skutečně řádně posoudila reálný disponibilní zůstatek žalovaného, a tedy jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytla úvěr osobě, která zjevně úvěruschopná nebyla a karta zákazníka byla vyplněna s jasným záměrem vytvořit žalovanému alespoň nějaký disponibilní měsíční příjem, ze kterého by byl schopen poskytnutý úvěr splácet. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoud