32 C 430/2024-39 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr , částka, , který měl být splacen do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplatila v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně, za dobu trvání smlouvy neuhradila ničeho. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , úrokem , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, , náklady na SMS upomínky , částka, , náklady na písemné upomínky , částka, , poplatkem za administraci prodlení , částka, a smluvní pokutou , částka, . Dále žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z jistiny, úroku a poplatku za poskytnutí úvěru za období, jak je specifikováno výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím lístkem, 2 x Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (z právní předchůdkyně žalobkyně na , právnická osoba, , a dále na , právnická osoba, ), Seznamem postoupených pohledávek, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (na žalobkyni), Seznamem postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.4. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělila žalobkyně v podáním doručeném soudu dne , datum, , že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I tohoto rozsudku. Současně žalobkyně uvedla, že nedisponuje žádnými důkazy k prokázání, že její právní předchůdkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, žalovaná částka, jenž zbyla po částečném zpětvzetí žaloby, je proto vymáhána z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované.Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobkyně vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět před projednáním věci, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstal nárok žalobkyně uvedený ve výroku II tohoto rozsudku.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , kterou žalovaná podepsala pomocí SMS kódu, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši poskytovaného úvěru , částka, , jakož i účtované poplatky, smluvní pokuty a další sankce za nesplacení úvěru v dohodnutém termínu, tj. do , datum, . Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že se jedná o smlouvu mezi týmiž účastníky se shodným obsahem, přičemž se jednalo zřejmě o původní smlouvu a smlouva z , datum, (jak byla podrobněji popsána výše) byla pouhým dodatkem, kterým se prodloužila splatnost poskytnutého úvěru, neboť podle této „první“ smlouvy měl být úvěr splacen nejpozději do , datum, . Současně tomu odpovídá datum platby, která byla na účet žalované poukázána dne , datum, (viz níže).Odpovědí , právnická osoba, . ze dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalované, nikdo jiný neměl k účtu dispoziční oprávnění. Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázanou platbu od právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalované ve výši , částka, dne , datum, (shodně vyplývá též z potvrzení o platbě předloženého žalobkyní).Předsmluvním formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění této listiny.Všeobecnými obchodními podmínkami měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Výzvou k úhradě ze dne , datum, a Výzvou k úhradě ze dne , datum, měl soud za prokázané, že původní věřitelka opakovaně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dlužné částky, která v té době činila , částka, .Interními listinami žalobkyně – seznamem výzev zaslaných žalované prostředky elektronické komunikace neměl soud za prokázané ničeho podstatného pro rozhodnutí.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím arechem měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že se tato výzva prokazatelně dostala do dispozice žalované.6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy, které by prokazovaly, byť základní, ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, žalobkyně sama připustila, že takovými listinami nedisponuje. Soud zjistil z výpisu řízení EXE a E, že proti žalované byla v roce uzavření úvěrové smlouvy zahájena dvě exekuční řízení, dalších šest pak bylo zahájeno v roce 2024, a to pro nesplacené spotřebitelské úvěry. Z toho je zřejmé, že žalovaná měla v době uzavření úvěrové smlouvy další závazky, které musely být již splatné, tyto žalovaná nebyla schopna splácet, a tyto se následně staly exekučně vymáhanými. Toto mohla právní předchůdkyně snadno zjistit, pokud by skutečně prověřila majetkovou situaci žalované. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zák