32 C 438/2024-39 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem , částka, dále spolu s úrokem 19,48 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplatila v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně, za dobu trvání smlouvy uhradila , částka, , poslední splátku uhradila dne , datum, , splatnost pohledávky nastala , datum, . Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, a dlužným poplatkem , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení příslušenství pohledávky, jak je specifikováno výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím lístkem, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.4. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, (na čl. 25 – 26 spisu). Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované z tvrzení žalované, jak jsou uvedena v Kartě zákazníka, o kterých žalovaná prohlásila, že jsou úplná, přesná a pravdivá. Tvrzení žalované si právní předchůdkyně žalobkyně údajně ověřila z dokladů, které jí žalovaná předložila, těmito doklady žalobkyně nicméně nedisponuje, neboť byly žalovanou pouze předloženy k nahlédnutí. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy: kartu zákazníka, úvěrovou smlouvu, smluvní podmínky a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, které budou podrobněji rozebrány dále.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši poskytovaného úvěru , částka, , celkovou cena k zaplacení úvěru , částka, , tento měl být splacen v 11. měsíčních splátkách. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou , částka, , úrokem , právnická osoba, Kč, poplatkem za flexibilní splácení a hotovostní inkaso splátek , částka, . Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 19,48 % ročně a roční procentuální sazba nákladů úvěru (tzv. RPSN) činila 21,31 %. Jistina byla žalované vyplacena oproti podpisu smlouvy.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , zároveň vyplnila formulář, který právní předchůdkyně žalobkyně použila k prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná uvedla, že má partnera, žije v nájemním typu bydlení, má , Anonymizováno, vzdělání, vyživuje dvě nezaopatřené osoby a má auto. Dále uvedla, že je na , Anonymizováno, , svůj příjem uvedla částkou , částka, měsíčně, jako další příjmy domácnosti uvedla částku , částka, (příjmy žalované byly údajně ověřeny výměrem dávky a dvěma výpisy z bankovního účtu, tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly, současně nebyl ověřen zdroj ani výše dalšího tvrzeného příjmu domácnosti). Své výdaje žalovaná odhadla částkou , částka, měsíčně, z toho žádná část neměla připadat na interní či externí splátky, žalovaná uvedla, že nemá kreditní kartu ani úvěr u jiné společnosti. Je zřejmé, že žalovaná zásadně podcenila zejména své výdaje, neboť pokud vyživuje , Anonymizováno, a sebe, ani s dopomocí partnera nemohou její měsíční výdaje na bydlení a základní osobní potřeby činit pouze , částka, , což není ani částka životního minima jednotlivce.Tabulkou umoření měl soud za prokázané, že žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila , částka, .Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, neměl nicméně za prokázané, že se tato výzva dostala do dispozice žalované, neboť byla zaslána na adresu, která byla jako trvalá adresa žalované evidována posledně , Anonymizováno, , současně se nejednalo o kontaktní adresu, kterou by žalovaná při procesu uzavírání úvěrové smlouvy uváděla.Rozsudkem KS v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 31–33) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované pouze na základě tvrzení žalované, která si žádným způsobem neověřila. Příjmy žalované byly údajně ověřeny výměry sociální dávky a výpisy z bankovního účtu, tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly. Příjem žalované byl velmi nízký, její příjmová potencialita byla dále zásadně omezena , Anonymizováno, příjmu v dohledné době tedy nebylo pravděpodobné. Dále nebyl ověřen další příjem domácnosti, který byl rozhodný pro výpočet disponibilního zůstatku, neboť byl více než dvojnásobný oproti příjmu žalované z rodičovského příspěvku. Současně si právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila tvrzení žalované o jejích výdajích, která jistě neodpovídají realitě, pokud žalovaná přiznala, že vyživuje dvě nezaopatřené osoby a žije v pronajatém bytě s partnerem, její náklady nemohou činit měsíčně pouze , částka, , nijak nebylo ověřeno ani tvrzení žalované, že nesplácí žádné další závazky. Soud zjistil z výpisu řízení EXE a E, že proti žalované nebylo nikdy zahájeno žádné exekuční řízení. Toto však nemohla právní předchůdkyně žalobkyně vědět, neboť tuto informaci, kterou jí žalovaná poskytla, si nijak neověřila. Je zřejmé, že údaje uvedené v Kartě zákazníka – Žádosti o spotřebitelský úvěr ze strany žalované nebyly úplné, neboť evidentně podcenila své výdaje a nadhodnotila své příjmy. I pokud by se jednalo o příjem partnera, měla uvést výdaje celé domácnosti, nikoli pouze výdaje své osoby, neboť nelze započíst příjem dvou osob, aniž by byly současně zohledněny výdaje těchto obou osob, a nadto ještě , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Karta zákazníka byla vyplněna s jasným záměrem vytvořit žalované alespoň nějaký disponibilní měsíční příjem, ze kterého by byla schopna poskytnutý úvěr splácet, a v důsledku byl poskytnut úvěr osobě, která rozhodně úvěruschopná nebyla. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Člán