32 C 451/2024-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem , částka, , dále spolu s úrokem 29,7 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplácela dohodnutým způsobem, za dobu trvání smlouvy uhradila , částka, . Z důvodu porušení smluvních ujednání žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , úrokem , částka, a poplatkem , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení příslušenství pohledávky, jak je specifikováno výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím lístkem, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.4. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, (na čl. 27 spisu). Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované z transakcí na běžném účtu žalované v období od , datum, do , datum, , z těchto údajů pak získala ucelené informace o finanční situaci žalované, která v tomto období měla celkový příjem , částka, , celkové výdaje , částka, , rozdíl tedy činil , částka, . Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy: smlouvu o spotřebitelském úvěru, výpis z běžného účtu žalované, doklad o čerpání úvěru a denní historii, které budou podrobněji rozebrány dále.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Osobními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že se jedná o listinu nepodepsanou ani jednou ze smluvních stran, která obsahuje podrobnosti o spotřebitelském úvěru s následujícími parametry: celková výše úvěru činila , částka, , jednalo se o spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše shora uvedeného limitu, žalovaná byla povinna hradit minimální splátku do 11. dne kalendářního měsíce, úroková sazba byla sjednána ve výši 54 % ročně, RPSN činila 70,81 %, celkem k zaplacení bylo , částka, .Potvrzením o provedení transakce na účet žalované ve výši , částka, dne , datum, měl soud za prokázanou tuto platbu.Výpisem z úvěrového účtu měl soud za prokázané, že žalované bylo celkem vyplaceno , částka, , vrátila celkem , částka, .Výpisem z běžného účtu žalované za období od , datum, do , datum, měl soud za prokázanou transakční historii na běžném účtu žalované v tomto období, mimo jiné to, že od , Anonymizováno, měla žalovaná příjem z celé řady spotřebitelských úvěrů od řady nebankovních poskytovatelů, kromě těchto příjmů měla příjem pouze z , Anonymizováno, ve výši do , částka, měsíčně, další identifikované příjmy stabilní povahy, například ze zaměstnání, patrné nejsou. Z výpisů jsou dále patrné výdaje žalované, které z velké části tvořilo , Anonymizováno, – jedná se o stovky položek v řádech stovek korun každá. V tomto období měla žalovaná celkové příjmy , částka, (z toho velkou část ze spotřebitelských úvěrů), celkové výdaje činily , částka, , disponibilní zůstatek byl tedy , částka, , což soud v období šesti měsíců nepovažuje za disponibilní příjem, z nějž by mohla být žalovaná schopna splácet tento spotřebitelský úvěr, a současně řadu dalších spotřebitelských úvěrů, které jsou z výpisu patrné. Právní předchůdkyně žalobkyně tuto listinu posoudila účelově tak, aby žalované vytvořila alespoň nějaký disponibilní příjem, přehlédla nicméně podstatné okolnosti, které úvěruschopnost žalované naopak popíraly. Právní předchůdkyně žalobkyně si neověřila, kolik dalších závazků z úvěrů žalovaná má, zda tyto splácí, neověřila si ani to, zda žalovaná nemá nějaké exekučně vymáhané závazky.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba, a že tato byla zaslána na adresu trvalého pobytu žalované.Fotografií žalované, která drží OP v ruce před sebou + Občanským průkazem žalované – prostou oboustrannou kopií měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala těmito listinami.6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin měl soud za prokázané, že na účet žalované byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poukázána částka v celkové výši , částka, , a to údajně z titulu smlouvy o úvěru, soudu byla nicméně předložena pouze listina „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“, která nebyla podepsána ani jednou ze smluvních stran. Soud tak nemá za prokázané, že k uzavření předmětné úvěrové smlouvy mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně vůbec došlo. Žalovaná vrátila celkem , částka, . Žalobkyně nicméně neprokázala, že její právní předchůdkyně před údajným uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě výpisů z jejího bankovního účtu, soud nicméně dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně tyto výpisy posoudila účelově tak, aby žalované vytvořila alespoň nějaký disponibilní příjem, žalovaná měla reálný příjem pouze z nízkých dávek od úřadu práce, další příjmy tvořily prakticky výlučně spotřebitelské úvěry. Výdaje žalovaná tvořily z velké části výdaje na sázení. Tyto informace nebylo možné bez dalšího posoudit tak, že žalovaná je úvěruschopná pouze s přihlédnutím k celkové výši jejího kreditního obratu za šest měsíců, kdy disponibilní zůstatek pro tak dlouhé období tomuto závěru neodpovídal. Dle názoru soudu bylo podstatné zjistit podrobnosti o dalších závazcích žalované, které jsou z výpisů jasně patrné, a dále o jejích skutečných finančních možnostech stran splácení spotřebitelského úvěru. Z výpisu řízení EXE a E soud zjistil, že proti žalované nebylo v době před uzavřením úvěrové smlouvy vedeno žádné exekuční řízení, pár měsíců po jejím uzavření byla nicméně proti žalované zahájena dvě exekuční řízení pro nesplacené spotřebitelské úvěry. Z toho je zřejmé, že žalovaná skutečně nebyla schopna krátce po uzavření předmětné smlouvy o úvěru, či již v době jejího uzavření, dále splácet své závazky a dostala se do exekuce. Tomuto mohla právní předchůdkyně žalobkyně snadno předejít, pokud by s větší důsledností posoudila listiny, které měla k otázce úvěruschopnosti žalované k dispozici. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované a v důsledku poskytla úvěr osobě, která úvěruschopná nebyla.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost sp