32 C 470/2024-38 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu žalobkyně k okamžitému splacení dlužné částky. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou , částka, a smluvním úrokem , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroků, úroků z prodlení v zákonné výši za období a z částky, jak je uvedeno výše a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.2. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, ., ze dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, (shodně vyplývá též z interní listiny žalobkyně – výpisu z běžného účtu). Z výpisu z bankovního účtu žalovaného je dále patrná řada dalších spotřebitelských úvěrů, které si nabral v období uzavření předmětné úvěrové smlouvy, současně je patrné velké množství plateb ve prospěch sázkových kanceláří.Smlouvou o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , která byla údajně uzavřena elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku za použití SMS kódu zaslaného na telefonní číslo , tel. číslo, . Obsahem smlouvy byl úvěr ve výši , částka, poskytnutý na 30 dnů, splatný jednorázově dne , datum, , celkem k zaplacení bylo , částka, , úroková sazba byla sjednána ve výši 1 % denně, RPSN činila 2 355 %. Úvěr měl být vyplacen na shora uvedený bankovní účet žalovaného.Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění této listiny.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.4. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalovanému bylo krátce před uzavřením úvěrové smlouvy zahájeno jedno exekuční řízení (napadlo , datum, ), další exekuční řízení byla zahájena v roce 2025. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému jsou v současné době vedena minimálně další tři civilní řízení, jejichž předmětem je nárok na zaplacení dlužné částky z titulu nesplacených spotřebitelských úvěrů.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla poskytnuta částka , částka, , a to převodem na tento účet dne , datum, ze strany žalobkyně. Částka byla vyplacena z titulu žalovaným nepodepsané smlouvy o úvěru, jak byla specifikována v žalobě, žalovaný tuto smlouvu podepsal pomocí podpisového kódu zaslaného na telefonní číslo , tel. číslo, . Soud neměl za prokázané, že to byl skutečně žalovaný, kdo tuto smlouvu uzavřel, měl za prokázané pouze to, že finanční prostředky byly poskytnuty na bankovní účet, kterým byl veden na jméno žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy jakkoli prověřila úvěruschopnost žalovaného, neprověřila jeho příjmy, výdaje ani další závazky. Proti žalovanému bylo v době před uzavřením úvěrové smlouvy vedeno jedno exekuční řízení, což mohla žalobkyně snadno zjistit, z výpisu z účtu žalované jsou dále jasně patrné další úvěry, kterými se žalobkyně nezabývala. Soud tento přístup, kdy je poskytnut úvěr osobě, o jejíž poměrech není poskytovateli známo prakticky ničeho, nepovažuje za přístup odpovědný. Je zřejmé, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost ověřit úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, a poskytla tak úvěr osobě, o které neměla žádné informace.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:7. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.9. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Povinnost posouzení