32 C 481/2024-44 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , který měl být poskytnut na dobu neurčitou a měl být splácen měsíčně ve splátce rovnající se minimálně přirostlému úroku za uplynulé období. Úvěruschopnost žalované byla ověřena z výpisů z jejího bankovního účtu. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela dohodnutým způsobem, a to ani přes výzvu žalobkyně k okamžitému splacení dlužné částky, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou , částka, , smluvním úrokem z úvěru , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši za období a z částky, jak je uvedeno výše. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně přiznání žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalované byla jistina dluhu ve výši , částka, prokazatelně poskytnuta na její bankovní účet.2. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí , právnická osoba, ., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , číslo, patří žalované + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalované ve výši , částka, dne , datum, (shodně vyplývá také z částečného výpisu z účtu žalobkyně).Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , která nebyla žalovanou podepsána, a to ani žádným způsobem elektronického podpisu nahrazujícím vlastnoruční podpis osoby, měl soud za prokázané znění této smlouvy, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým limitem , částka, , který měl být splácen měsíčně k 25. dni měsíce alespoň minimální splátkou ve výši úroku přirostlého za uplynulé období.Zesplatněním spotřebitelského úvěru č. , číslo, měl soud za prokázané, že žalobkyně zaslala dne , datum, žalované oznámení o zesplatnění úvěru ke dni , datum, na adresu jejího trvalého pobytu.Oboustrannou prostou kopií občanského průkazu žalované a prostou kopií jejího rodného listu měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala kopiemi těchto dokladů.Výpisem z bankovního účtu žalované za období od , datum, do , datum, měl soud za prokázané příjmy a výdaje žalované, která měla v celém posuzovaném období vyšší výdaje než příjmy, příjmy nadto sanovala mimo příjmu ze zaměstnání příjmy, jejichž zdroj nelze určit a současně z několika spotřebitelských úvěrů, z toho jeden byl ve výši , částka, (, Anonymizováno, ). Ze zaměstnání měla žalovaná příjem prakticky na úrovni minimální mzdy. Z toho je zřejmé, že žalovaná měla další závazky, jimiž se žalobkyně vůbec nezabývala, a současně že nedisponovala prakticky žádným měsíčním disponibilním příjmem, naopak čerpala z počátečního zůstatku na účtu, který se neustále snižoval.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalované, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalované.4. Z výpisu řízení EXE a E soud zjistil, že před uzavřením úvěrové smlouvy bylo proti žalované zahájeno pět exekučních řízení.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. , Anonymizováno, byla poskytnuta částka , částka, ze strany žalobkyně dne , datum, , a to z titulu předmětné smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela elektronicky. Totožnost žalované byla ověřena prostou kopií dvou dokladů totožnosti, soud proto nemá za prokázané, že to byla skutečně žalovaná, kdo předmětnou smlouvu uzavřel. Žalobkyně dále neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy důsledně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalované, tyto listiny nicméně posoudila účelově tak, aby se žalovaná jevila jako úvěruschopná. Žalovaná neměla prakticky žádný disponibilní příjem, v každém měsíci její výdaje přesahovaly její příjmy, a to i přes to, že v některých měsících byly příjmy sanovány spotřebitelskými úvěry. Žalobkyně neprověřila, z jakého titulu žalované plynou poměrně vysoké příjmy od třetí osoby, současně neověřila, kolik dalších závazků žalovaná má, byť z předložených listiny byla řada těchto závazků patrná, a to v nezanedbatelné výši. Žalobkyně nezjišťovala, zda žalovaná řádně splácí předchozí úvěry, kolik činní celková jistina dluhu žalované, a zda nemá nějaké další závazky, které by byly například již exekučně vymáhané (z výpisu řízení EXE a E je zřejmé, že žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy exekučně vymáhané závazky skutečně měla). Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované a poskytla úvěr osobě, která rozhodně úvěruschopná nebyla.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:7. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.9. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský