44 C 151/2024-23 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala nároku na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi společností , právnická osoba, , a žalovanou jako spotřebitelem.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná dne , datum, uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši , částka, . Žalovaná půjčku převzala v hotovosti, což stvrdila podpisem smlouvy, zároveň se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, , a to v 60 týdenních splátkách po , částka, . Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná byla v době poskytnutí půjčky v domácnosti, na státní podpoře/přídavkách pobírala , částka, , ostatní blíže nespecifikované příjmy domácnosti činily , částka, . Na nájmu žalovaná hradila , částka, měsíčně a na dalších výdajích domácnosti celkem , částka, . Další půjčky neměla. Údaje byly ověřeny na základě občanského průkazu žalované, výměru podpory, nájemní smlouvy a SIPO. Žalovaná na půjčku ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou ze dne , datum, .4. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právních předpisů účinných do , datum, , neboť vztah vznikl ze smlouvy o půjčce uzavřené před tímto datem. Postoupení pohledávky pak soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.5. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen ,,o.z.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.6. Dle § 658 odst. 1 o.z., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.7. Dle § 451 o.z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.8. Dle § 39 o.z., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.9. Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Dle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.13. Ačkoliv smlouva o půjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (a před přijetím směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, ), který explicitně nezahrnoval povinnost věřitele prověřit úvěryschopnost žadatele o úvěr/půjčku, není sebemenší důvod nepostupovat ohledně posuzování úvěryschopnosti žadatele obdobně.14. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost smlouvy o půjčce namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla právní předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena před poskytnutím půjčky žalované. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalované omezila na sdělení, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování majetkové situace žalované vycházela z údajů sdělených žalovanou a zanesených do zákaznické karty. Z nich mimo jiné vyplývá, že žalovaná je v domácnosti, dotována státem poskytovanými dávkami. Zdroj dalšího udávaného příjmu je neznámý. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak dle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno, v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, s odbornou péčí.15. Jelikož soud shledal smlouvu o půjčce jako absolutně neplatnou, představuje částka , částka, poskytnutá žalované bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle § 451 o.z., povinna vrátit žalobkyni (viz výrok I). Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z této částky, neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalované s úhradou dlužné částky.16. Dle rozsudku NS ČR ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). S ohledem na skutečnost, že žalovaná neuvedla žádná tvrzení, ze kterých by soud mohl stanovit míru možných splátek vymáhané pohledávky, určil dobu splatnosti od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř., jako třídenní. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem, se nemohla žalovaná dostat do prodlení, proto soud nepřiznal zákonný úrok z prodlení, za dobu předcházející.17. Ve zbývající části, tedy co do jistiny ve zbývající výši, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok II).18. O náhradě nákladů řízení (viz výrok III) soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byla ve věci úspěšná žalovaná, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. smluvních úroků, zákonných úroků z prodlení, nákladů na vymáhání atd. (viz např. usnesení NS ČR ze dne , datum, , sp.zn. , spis