46 C 254/2024-50 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne , datum, žalobu, kterou se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem a úrokem z prodlení.2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela dne , datum, se žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) úvěrovou smlouvu č. , číslo, (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem (úvěrujícím) žalovanému jakožto dlužníkovi (úvěrovanému) ve výši , částka, . Žalovaný měl úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po , částka, počínaje měsícem , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 64,4 % p. a. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů od žalovaného a prohlášení žalovaného. Na základě těchto podkladů bylo zjištěno žalobkyní, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné. Byla prověřena úvěrová historie žalovaného v databázích NRKI a SOLUS. Po provedení scoringu žalovaného bylo rozhodnuto o poskytnutí úvěru. Proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení, žalobkyně proti němu nevymáhala předchozí dluh, jeho doklad nebyl hlášen jako ztracený či odcizený. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení se splácením. Do data zesplatnění úvěru žalovaný splatil , právnická osoba, , Anonymizováno, Kč a 12 x , částka, (, částka, ). Žalobkyni vzniklo na základě bodu 6.1 smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 2 x , částka, (, částka, ) v důsledku prodlení se splátkami v délce delší než 30 dnů. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni rovněž právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.2 smlouvy ve výši , částka, (3 x , částka, ). Podle bodu 6.3 smluvních ujednání došlo v důsledku prodlení ke zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Podle bodu 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobou žalobkyně požaduje zaplatit dlužnou jistinu úvěru ve výši , částka, (původně činila jistina , částka, a přirostlý úrok ke dni zesplatnění úvěru ve výši , částka, ), smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši , částka, , náklady v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši , částka, , smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok z částky jistiny od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení z dílčích částek od , datum, do zaplacení.3. Žalobkyně doplnila podáním ze dne , datum, (č. l. 19-22), že schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřena na základě dokladu o příjmech, výpisu z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Čistý příjem žalovaného měl činit , částka, , jeho náklady dosahovaly výše , částka, měsíčně, volné zdroje na splácení byly ve výši , částka, měsíčně. Žalobkyně provedla rovněž scoring klienta, žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stádiu vymáhání, doklad žalovaného nebyl evidován jako neplatný a z dokladu byla ověřena totožnost žalovaného, zaměstnavatel žalovaného nebyl v insolvenci a obchodník doporučil poskytnutí úvěru. Výše nákladů žalovaného byla určena matematickým modelem, přičemž žalobkyně vycházela z existenčního minima ve výši , částka, měsíčně, k nimž byly přičteny náklady na bydlení , částka, . Žalovaný prošel lustrací v NRKI i SOLUS.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal zcela pasivní.5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:6. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného u , právnická osoba, . (č. l. 26) je patrné, že žalovanému přišla dne , datum, na účet částka , částka, .7. Z karty hodnocení klienta ze dne , datum, (č. l. 25) vyplývá, že žalovaný o sobě uvedl, že je zaměstnán s čistým příjmem , částka, měsíčně. Jeho výdaje byly stanoveny ve výši , částka, , ty mělo představovat životní minimum ve výši , částka, a na bydlení měl vydávat , částka, , jiné výdaje žalovaný mít neměl. Rezerva žalovaného měla dosahovat , částka, . Zaměstnavatelem žalovaného měla být , právnická osoba, . Žalovaný vyplnil dotazník tak, že měl být zaměstnán na dobu neurčitou, měl být svobodný, žil ve vlastním bydlení a měl mít maturitu.8. V evidenci SOLUS (č. l. 33) ani v databázi NRKI (č. l. 34) žalovaný neprocházel. V rámci scóringu bylo žalovanému přiděleno 402 bodů, což mělo znamenat nižší riziko.9. Z kopie průkazu o povolení k pobytu (č. l. 23-24) soud rozhodné skutečnosti nezjistil.10. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , číslo, , z oznámení o schválení úvěru a ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši , částka, s úrokem 64,4 % p.a. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 48 pravidelných splátkách ve výši , částka, měsíčně. Žalovaný měl podle smlouvy splatit celkem , částka, . RPSN úvěru činilo 87,25 %. Návrh není žalovaným podepsán.11. Z předsmluvního formuláře je zřejmé, že jsou v něm shrnuty základní ustanovení smlouvy o úvěru. Ujednání o smluvních pokutách jsou stejně jako u smlouvy uvedena v rozsáhlém textu bez zvýraznění.12. Dle dokladu o vyplacení úvěru ze dne , datum, bylo žalovanému vyplaceno na úvěr , částka, . Podle Přehledu splácení žalovaný splatil pouze 14 x , částka, . tj. celkem , částka, .13. Z výzvy ze dne 22 7. 2024 a , datum, vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením splátek a byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru, přičemž ke zesplatnění následně došlo oznámením ze dne , datum, .14. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne , datum, , odeslanou dle podacího archu téhož dne.15. Podle § 1 zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“)., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.22. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.24. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z., které pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládají věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení b