46 C 87/2025-28 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne , datum, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem a s úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že žalobkyně jako věřitelka (úvěrující) uzavřela dne , datum, se žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) smlouvu o hotovostním úvěru „mPůjčka plus“ č. , Anonymizováno, (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 60 měsíčních splátek ve výši , částka, . Úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 8,9 % p. a. Protože žalovaný nesplatil splátky za měsíce leden, únor, březen 2024, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Dle žalobkyně tvoří žalovaná částka jistinu ve výši , částka, a kapitalizovaný úrok ke dni , datum, ve výši , částka, a , částka, . Žalobkyně požaduje úrok a úrok z prodlení za následující období. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu.2. Žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z informací uváděných žalovaným, zejména v žádosti o poskytnutí úvěru. Tyto informace byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi žalobkyně a s principy obezřetného úvěrování. Žalobkyně zejména prověřila v interním blacklistu, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenční rejstřík, centrální evidenci exekucí a databázi ztracených a odcizených dokladů ministerstva vnitra. Banka porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté dle statistických dat. Nebyla zjištěna skutečnost bránící poskytnutí úvěru.3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena náhradně na adresu jeho hlášeného pobytu, nevyjádřil.4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k jim zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřili (žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel).5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:6. Z prohlášení o daňovém rezidentství ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný prohlásil, že je daňovým rezidentem v České republice.7. Ze smlouvy o vedení účtu u mBank ze dne , datum, je patrné, že na základě této smlouvy byl žalovanému zřízen běžný účet u žalobkyně.8. Dle žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru mPŮJČKA plus – předschválená nabídka vyplývá, že žalovaný žil v registrovaném partnerství, je vyučený, má vlastní byt, byl zaměstnán jako dělník v automobilovém průmyslu s měsíčním příjmem , částka, , splátky dřívějších úvěrů měly dosahovat , částka, (na neúčelový či hypoteční úvěr). Žalovaný nevyčíslil žádné výdaje spojené s bydlením. Žalovaný požádal o úvěr ve výši , částka, .9. Z lustrace žalovaného v bankovních registrech vyplývá, že celková splátka nezajištěných úvěrů žalovaného činila , částka, . Celková suma nezajištěných úvěrů činila , částka, . Dle analýzy činil průměrný příjem žalovaného za poslední tři měsíce , částka, měsíčně.10. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného žalobkyní za období od září do října 2019 (bezprostředně před uzavřením úvěrové smlouvy) vyplývá, že žalovaný měl již před uzavřením uvedené smlouvy další závazky (platil částku , částka, pod položkou „Vitacredit“, dále pak částku , částka, ve prospěch Sberbank). Rovněž z výpisu vyplývá, že výdaje žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy vysoce přesahovaly jeho příjmy.11. Ze smlouvy o hotovostním úvěru „mPůjčka Plus“ č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, a z formuláře pro standardní informaci o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet 60 měsíčními splátkami po , částka, měsíčně. Úvěr byl úročen sazbou 8,9 % p. a. a RPSN úvěru činila 9,28 %. Smlouva byla uzavřena distančně.12. Z transakční historie úvěru je zřejmé, že žalovaný úvěr čerpal dne , datum, částkou , částka, a postupně úvěr splácel, přičemž uhradil celkem , částka, .13. Z dopisu ze dne , datum, je patrné, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši , částka, na splatných splátkách, jinak dluh zesplatní.14. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě rovněž před podáním žaloby. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dle podacího archu pošty téhož dne na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě (dle přiloženého dokladu o odeslání).15. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.24. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele