46 C 99/2025-28 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně podala dne , datum, u Okresního soudu v Mostě návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž uplatnila peněžité pohledávky na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím.2. Dle žaloby byla mezi společností , právnická osoba, a žalovanou uzavřena dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž společnost , právnická osoba, poskytla žalované zápůjčku ve výši , částka, . Žalované byly peněžní prostředky poskytnuty v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky společnosti , právnická osoba, vrátit společně s částkou , částka, , jež představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , odměny za zpracování ve výši , částka, a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala zápůjčku splatit v 78 týdenních splátkách po , částka, . K úhradě poslední splátky mělo dojít , datum, . Žalovaná splatila pouze , částka, . Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny , částka, , dlužného poplatku , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.3. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena náhradně na adresu jejího trvalého pobytu, nevyjádřila a zůstala zcela nečinná. Postupem podle § 115a odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, kdy žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas v podaném návrhu, žalovaná byla soudem vyzvána k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s poučením, pokud se žalovaná nevyjádří ve stanovené lhůtě 7 dnů, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná na výzvu soudu, která jí byla doručena náhradně, nereagovala.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, okresní soud zjistil, že žalovaná uvedla, že bydlela se spolubydlícím, měla základní vzdělání, byla svobodná a bezdětná. Vozidlo nevlastnila. Žalovaná měla být v době uzavírání smlouvy zaměstnána na plný úvazek u společnosti , právnická osoba, Čistý příjem žalované měl činit , částka, . Další příjmy domácnosti byly uvedeny v nulové výši. Odhadované měsíční výdaje žalované měly činit pouze , částka, . Doklady o příjmech žalované a případně jejích výdajích žalobkyně okresnímu soudu nepředložila.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že žalované byl společností , právnická osoba, poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala splácet v 78 týdenních splátkách po , částka, . Celkem měla žalovaná splatit , částka, .7. Dle informací o zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne , datum, vyplývá, že v souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru byla žalovaná zařazena do pojistného programu.8. Dle přehledu (tabulky) umoření žalovaná splatila na poskytnutou zápůjčku celkem , částka, , a to 2 x , částka, , 1 x 390 a 1x , částka, (v pravidelných splátkách v období od , datum, do , datum, ).9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z oznámení o postoupení vyplývá, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Oznámení bylo dle podacího lístku odesláno , datum, .10. Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou ze dne , datum, . Upomínka byla žalované dle podacího lístku odeslána téhož dne.11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.12. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).16. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 [3225/2015 Sb. NSS]).17. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan [Právní rozhledy 12/2014 s. 452]).18. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.19. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že ustanovení § 86 z. s. ú. je nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.20. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet