48 C 103/2025-35 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , smluvní poplatky , částka, (, částka, první upomínka, , částka, druhá upomínka a , částka, ukončení smlouvy pro prodlení žalovaného), smluvní úrok , částka, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jíž byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši , částka, , který žalovaný řádně a včas nehradil v pravidelných měsíčních splátkách, ač jej vyčerpal , datum, . Úvěr se stal splatným dne , datum, . Úvěruschopnost byla posuzována.2. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.3. Soud s ohledem na skutečnost, že se jedná o spotřebitelský spor a měl pochybnosti o řádném posouzení úvěruschopnosti, nevydal rozsudek pro zmeškání.4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.5. Dopis ze dne , datum, žalovanému je předžalobní upomínkou jednoduchou.6. Potvrzení podání prokazuje odeslání dopisu žalovanému dne , datum, .7. Dopis ze dne , datum, žalovanému je odstoupením od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dlužné částky.8. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným, předmětem byl úvěr ve výši 15 000 disponibilního limitu, který byl čerpán ve výši , částka, na koupi movité věci. Měl být splacen v 10měsíčních splátkách po , částka, . Roční úroková sazba 21,27 % ročně. Smlouva obsahuje číslo účtu žalovaného.9. Oznámení o odchozí platbě ze dne , datum, prokazuje, že byla žalovanému s VS odpovídajícím číslu úvěrové smlouvy odeslána částka , částka, na jeho účet uvedený ve smlouvě o úvěru.10. Sazebník prokazuje, že byl sjednán poplatek , částka, za první upomínku, , částka, za druhou upomínku a , částka, za ukončení smlouvy.11. Zpráva o posouzení úvěruschopnosti prokazuje, že se žalovaný na prodejně prokázal OP, byl ověřen SOLUS, IS a CRIF, žalovaný uvedl mzdu , částka, a další příjem , částka, měsíčně, za bydlení hradil , částka, , hypotéku , částka, , splátky úvěrů , částka, . Příjmy nebyly ověřeny. Rozdíl příjmů a výdajů žalovaného byl , částka, , úvěrová splátka činila , částka, měsíčně.12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením týkajícím se uzavření úvěrové smlouvy a čerpání úvěru žalovaným, nebyla prokázána ani částečné úhrada. Úvěruschopnost byla posuzována z tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích. Přes výzvu a poučení při jednání nebyly označeny důkazní prostředky, které by prokázaly příjmy a výdaje žalovaného.13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:14. Dle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.19. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná v nové právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.20. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.21. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.22. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne , datum, sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet