48 C 222/2024-41 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení jsou dva samostatné nároky žalobkyně.2. První nárok je na zaplacení z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi , právnická osoba, , a žalovanou dne , datum, . Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr , částka, a žalovaná jej uhradila v celkové výši , částka, . Žalobkyně se žalobou v této části domáhala zaplacení , částka, jistiny a , částka, poplatku se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení. Úvěruschopnost byla posuzována.3. Druhý nárok je na zaplacení z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi , právnická osoba, , a žalovanou dne , datum, . Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr , částka, a žalovaná jej uhradila v celkové výši , částka, . Žalobkyně se žalobou v této části domáhala zaplacení , částka, jistiny a , částka, poplatku se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení. Úvěruschopnost byla posuzována., právnická osoba, rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalované pohledávky byla původním věřitelem postoupeny žalující straně. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.5. Žalovaná se přes výzvu nevyjádřila ve věci samé.6. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř., poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.7. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.8. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla uzavřena mezi , právnická osoba, , a žalovanou dne , datum, , předmětem byl úvěr ve výši , částka, .9. Zákaznická karta prokazuje, že žalovaná uvedla, že žije s , Anonymizováno, , má , Anonymizováno, vzdělání, je , Anonymizováno, , pracuje na plný úvazek. Nemá vyživovací povinnost. Uvedla příjem , částka, měsíčně a výdaje , částka, .10. Přehled plateb prokazuje, že žalovaná uhradila na úvěr , částka, .11. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla uzavřena mezi , právnická osoba, , a žalovanou dne , datum, , předmětem byl úvěr ve výši , částka, .12. Zákaznická karta prokazuje, že žalovaná uvedla, že žije s , Anonymizováno, , má , Anonymizováno, vzdělání, je , Anonymizováno, , pracuje na plný úvazek. Nemá vyživovací povinnost. Uvedla příjem , částka, měsíčně a výdaje , částka, a interní splátky , částka, .13. Přehled plateb prokazuje, že žalovaná uhradila na úvěr , částka, .14. Dopis ze dne , datum, prokazuje, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávek za ní žalobkyni.15. Zařazení zákazníka do pojistného programu neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.16. Podací lístek ze dne , datum, a ze dne , datum, prokazují, že byl odeslán dopis žalované.17. Dopis ze dne , datum, je předžalobní upomínkou žalované.18. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.19. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi , právnická osoba, , a žalobkyní ve spojení se seznamem postoupených pohledávek prokazují, že byly postoupeny žalované pohledávky žalobkyni.20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, že na základě dvou úvěrových smluv byl předchůdcem žalobkyně poskytnut žalované úvěr ve výši , částka, , žalovaná uhradila , částka, , a úvěr ve výši , částka, , žalovaná uhradila , částka, . Úvěruschopnost byla posuzována pouze na základě tvrzení žalované, nebyly přes výzvu označeny ani předloženy žádné další důkazní prostředky prokazující pracovní poměr žalované, její příjem, výdaje či lustrování žalované ve veřejně dostupných databázích.21. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:22. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.24. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.26. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.27. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.28. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je