50 C 52/2025-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Podle tvrzení žalobkyně uzavřela žalobkyně s žalovaným dne , datum, smlouvu o kontokorentu č. , Anonymizováno, . Na základě uzavřené smlouvy bylo žalovanému umožněno přečerpat účet formou neúčelového úvěru až do výše , částka, . Žalovaný úvěr využil a částku vyčerpal, avšak nevrátil. Úroková sazba úvěru byla v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně měněna, žalobkyně požaduje výši úroku podle poslední změny ve výši 8,05 %. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku do , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení do , datum, ve výši , částka, a dlužných poplatků ve výši , částka, . Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % a smluvní úrok ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o kontokorentu soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o kontokorentu č. , Anonymizováno, . Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému kontokorent do úvěrového limitu ve výši , částka, . Za to se žalovaný zavázal kontokorent vrátit a zaplatit úrok 18,90 % ročně, a to nejméně jedenkrát za 6 měsíců.5. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, plyne, že žalovaný souhlasil s tím, aby žalobkyně pro účely zkoumání jeho úvěruschopnosti použila data z jeho běžného platebního účtu.6. Z výpisu účtu žalovaného bylo zjištěno, že ke dni , datum, vyčerpal kontokorent ve výši , částka, .7. Z oznámení o nedodržení podmínky kontokorentu ze dne , datum, (včetně poštovní dodejky) plyne, že žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splácením kontokorentu zesplatnila poskytnutý úvěr a vyzvala žalovaného k jeho okamžité úhradě.8. Z jednotlivých upomínek plyne, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky.9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, (a poštovního podacího archu z téhož dne) plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:11. Na základě uzavřené smlouvy o kontokorentu ze dne , datum, , č. , Anonymizováno, , poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, . Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a zaplatit úrok 18,90 % ročně. Z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným, žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky včetně příslušenství. Dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.12. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní.13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.18. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, jelikož se žalobkyni předloženými důkazy podařilo prokázat, že na základě uzavřené smlouvy o kontokorentu podle § 2395 o. z. poskytla žalovanému plnění, a tím splnila svou smluvní povinnost. Naopak žalovaný svou smluvní povinnost nesplnil, když nevrátil úvěr řádně a včas, a to ani po zesplatnění úvěru žalobkyní a jejích opakovaných výzvách. Z důvodu prodlení žalovaného přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení smluvních a zákonných úroků z prodlení. Ohledně posuzování úvěruschopnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně měla dostatečné informace o příjmech a výdajích žalovaného k tomu, aby mohla řádně posoudit její úvěruschopnost.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a odměny advokáta za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), konkrétně za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepsání návrhu ve věci samé. Tarifní hodnota pro určení odměny činí v souladu s § 7, § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, částku , částka, , odměna za 1 úkon právní služby tak činí , částka, . Žalobci rovněž náleží paušální náhrada za každý z úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to za 3 paušální náhrady po , částka, . Žalobkyně má také nárok na náhradu DPH ve výši 21 % z částky , částka, , tedy na , částka, . Celkem tak náhrada nákladů řízení činí , částka, .