61 C 160/2025-20 — Okresní soud v Mostě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”).2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující žalovaný jako držitel televizního přijímače byl povinen přihlásit se jako poplatník televizního poplatku ve výši , částka, měsíčně a tento platit žalobkyni podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen „zákona o rozhlasových a televizních poplatcích“). Žalovaný se jako poplatník přihlásil dne , datum, . Žalovaný nedostál své poplatkové povinnosti a dluží žalobkyni poplatky za období od ledna 2024 do listopadu 2024.3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný se v měsíci říjen 2010 přihlásil jako poplatník televizních poplatků, když přihlásil televizní přijímač do příslušené evidence. Žalovaný nezaplatil televizní poplatek za období od ledna 2024 do listopadu 2024, celkem , částka, (zbývající část dlužného poplatku za leden 2024 činila , částka, ), a to ani přes opakované výzvy žalobkyně.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaný se stal vlastníkem televizního přijímače, proto mu ve smyslu § 2 odst. 2 a § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích vznikla poplatková povinnost Platit televizní poplatek byl žalovaný povinen žalobkyni jako provozovateli televizního vysílání dle § 7 odst.1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Dle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je žalovaný jako fyzická osoba povinen platit televizní poplatek nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce s tím, že první platba televizního poplatku byla splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se žalovaný stal poplatníkem. Výše televizního poplatku činí , částka, měsíčně dle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Protože žalovaný nezaplatil dle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích televizní poplatek ani na základě výzvy žalobkyně, byla žalobkyně oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně práva na zaplacení úroku z prodlení.6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud ve shodě se žalobou žalobkyni přiznal úrok z prodlení z jednotlivých dlužných částek ode dne následujícího po dni jejich splatnosti, tj. od , datum, do , datum, , tj. ke dni podání žaloby v kapitalizované výši , částka, , kdy byl žalovaný s úhradou těchto televizních poplatků již v prodlení. Za další období žalobkyně úrok z prodlení již přiznat nežádala.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva však soud v této věci nepovažuje náklady na právní zastoupení žalobkyně. Pokud je činnost žalobkyně financována převážně výběrem televizních poplatků, je namístě po žalobkyni požadovat, aby si sama zajistila jejich správu a vymáhání. Ve sporech o zaplacení dlužných televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize (srovnej např. nálezy Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3344/12 ze dne , datum, nebo I. ÚS 3768/14 ze dne , datum, ). V této věci k ničemu mimořádnému, co by odůvodňovalo výjimku z výše uvedeného a tedy přiznat žalobkyni náklady právního zastoupení, nedošlo. Jelikož se jednalo o právně jednoduchou věc, kdy žalobkyně disponuje patřičným právním aparátem pro vymáhání televizních poplatků, soud neshledal náklady právního zastoupení za účelně vynaložené. Soud tak při určení náhrady nákladů řízení postupoval, jako kdyby žalobkyně nebyla právně zastoupena a přiznal ji na nákladech řízení zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a paušální náhradu nákladů za podání žaloby a za výzvu k plnění ve výši 2x , částka, dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle § 1 odst. 3 písm.a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem , částka, .8. Soud žalobkyni přiznal paušální náhradu nákladů dle § 2 odst.1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť jinou náhradu nepovažoval za přiměřenou vzhledem k tomu, že návrh byl žalobkyní podán na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, a peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje , částka, .9. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení delší lhůty neshledal důvod.