14 C 44/2023-28 — Okresní soud v Náchodě

Manželka se domáhá rozvodu manželství s manželem, když přednáší, že nemá zájem na dalším trvání manželství a vylučuje obnovení společného soužití. Manželé mají dvě společné nezl. děti, péče o ně byla upravena pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě. Manžel s rozvodem souhlasil. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je rozvod manželství, kdy jeden účastník je občanem Ukrajiny, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování o zrušení takového manželství rozvodem v jeho pravomoci. Dospěl k závěru, že v tuto otázku nelze řešit podle zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním, neboť dne [datum] byla v [anonymizováno] podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (dále jen„ Smlouva“), uveřejněna pod [číslo] Sb. m. s . Podle ustanovení článku 30 Smlouvy o rozvodu manželství rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Jestliže v době zahájení řízení je jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají manželé společné bydliště. Jestliže má jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právní řád té smluvní strany, jejíž justiční orgán obdržel návrh na zahájení řízení. Při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v odstavci 1 tohoto článku je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. Při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je pravomoc dána justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území mají bydliště oba manželé. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, při řízení o rozvod manželství je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran. Přitom justiční orgány obou smluvních stran, které budou projednávat návrh na rozvod manželství, použijí hmotné právo svého státu. Justiční orgán, který má pravomoc k řízení o rozvod manželství rodičů nezletilých dětí, má pravomoc i k řízení o výchově a výživě jejich nezletilých dětí. Pro tento případ (manželé jsou občany druhé smluvní strany s bydlištěm v České republice) je tedy dána pravomoc orgánů České republiky k řízení o rozvod. Místní příslušnost Okresního soudu v Náchodě jako obecného soudu manželů, v jehož obvodu bylo i jejich poslední společné bydliště, je založena ustanovením § 383 zákona o zvláštních řízeních soudních. Následně se soud zabýval otázkou, jakým právem se bude rozvod manželství řídit. Shora citované ustanovení Smlouvy diktuje v daném případě použití právního řádu Ukrajiny. Z výslechu účastníků soud zjistil příčinu rozvratu manželství, přičemž za rozvratem stojí odcizení v důsledku rozdílných názorů na společný život. Manželé vylučují obnovení společného soužití. Z listinných důkazů, a to z oddacího listu a z osobních dokladů vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno v době a místě ve výroku popsaném. Z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 4. 2023, č. j. [číslo jednací] má soud za prokázané, že i pro dobu po rozvodu byla upravena péče a výživa nezl. dětí účastníků, a to tak že byla schválena dohoda rodičů dle které nezl. děti byly svěřeny do péče matky a otec se zavázal platit výživné. Podle § [číslo] ukrajinského Zákona o rodině [číslo] ze dne [datum] (dále v tomto rozhodnutí jen„ z. r.“) manželství zaniká rozvodem, dle čl. 105 z. r. mimo jiné na návrh některého z manželů na základě rozhodnutí soudu. Dle čl. 112 z. r. soud zjišťuje skutečné vztahy manželů, příčinu podání návrhu, bere přitom v úvahu, mají-li manželé nezletilé děti nebo invalidní dítě a jiné okolnosti manželského soužití. Soud může manželství rozvést, pokud zjistí, že obnovení manželského soužití nelze očekávat a zachování manželství by bylo v rozporu se zájmy některého z manželů, zájmy dětí, a tyto okolnosti mají podstatný význam. Po zvážení všech okolností případu dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny. Účastníci vylučují obnovení manželského soužití. Soud z těchto důvodů shledává, že obnovení manželského soužití nelze očekávat. Zájmy nezletilých dětí nejsou rozvodem výrazně dotčeny, manželé deklarovali svou schopnost se ohledně péče o děti normálně dohodnout. Hodnoty, které jsou v samém základu každého manželského svazku nedosáhly v manželství účastníků trvalého naplnění. Okresní soud tedy rozhodl tak, že manželství účastníků rozvedl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ust. § 23 z. ř. s., dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.