3 C 252/2020-16 — Okresní soud v Náchodě

1. Manželka se návrhem podaným u Okresního soudu v Náchodě domáhala rozvodu manželství uzavřeného s manželkou dne [datum] před Městským úřadem v České Skalici. U manželky se jedná o manželství druhé, u manžela o manželství páté, oba jsou státními občany České republiky. Z manželství se nenarodily žádné děti. S ohledem na skutečnost, že manželství neplní žádnou ze svých funkcí a manželé spolu již od roku 2016 nežijí ve společné domácnosti a společně nehospodaří, navrhl manžel soudu, aby bylo jejich manželství rozvedeno. 2. Manžel uvedl, že s návrhem na rozvod manželství souhlasí. 3. Z výslechu účastníků soud zjistil příčinu rozvratu manželství, přičemž za rozvratem stojí vzájemné odcizení manželů. Manželé vylučují obnovení společného soužití, když vedení společné domácnosti ukončili v průběhu roku 2016 a od té doby je jejich manželství pouze formálním svazkem. 4. Z listinných důkazů, konkrétně z oddacího listu, vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno v době a místě ve výroku popsaném. 5. Podle § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 6. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 755 o. z., neboť manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití, když účastníci spolu již od roku 2016 nežijí jako manželé. Příčinu rozvratu manželství soud shledal na straně obou manželů, kteří se vzájemně odcizili, nemají společné zájmy a mají rozdílené názory na společný život. S ohledem na to, že manželství je pouze formálním svazkem a obnovení manželského soužití oba manželé shodně vylučují, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a manželství účastníků rozvedl. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle § 23 z. ř. s., dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.