14 C 342/2024-41 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení dlužné částky, která je uvedena ve výroku rozsudku. Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovaným dne , datum, uzavřel Smlouvu o úvěru číslo , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 700 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč, když splátka zahrnuje splátku jistiny a úroku 5,99 % ročně, vždy k 20. dni měsíce, počínaje dnem , datum, . Žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného. Pro případ nezaplacení splátky v řádné lhůtě nebo pro případ, že se úvěr stane splatným byl žalobce oprávněn požadovat poplatky spojené se správnou úvěru a s případným vymáháním úvěru dle platného sazebníku.2. Žalovaný byl v prodlení od srpna 2023 i přes upomínky ze strany žalobce. Žalobce proto úvěr dne , datum, zesplatnil, jelikož žalovaný dlužné částky neuhradil.3. Výše pohledávky ke dni zesplatnění činila celkem , hodnota, Kč. Příslušenství představuje obchodní úrok ve výši 5,99 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění jistiny, tedy od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny od , datum, do zaplacení.4. Žalobce si tak nárokuje pohledávku sestávající se z jistiny ve výši 619 738,62 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni , datum, ve výši 62 232,02 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku z prodlení ke dni , datum, ve výši 24 954,20 Kč, obchodního úroku z úvěru ve výši 5,99 % ročně z částky 619 738,62 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 619 738,62 Kč a neuhrazených poplatků ve výši 1 800 Kč.5. Soud ve věci nejprve vydal elektronický platební rozkaz, ten však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo žalovanému doručit.6. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soudní zásilku obsahující žalobu i výzvu k vyjádření k postupu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) považuje soud za doručenou s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1308/10. Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nebo v místě bydliště dle centrální evidence obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit.7. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je plnění ze závazkového vztahu, kdy jeden účastník je občanem , Anonymizováno, , který v době uzavření smlouvy měl, a i nyní má bydliště v České republice, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování o předmětném právu v jeho pravomoci. Dospěl k závěru, že v tuto otázku nelze řešit podle zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“) ani dle komunitárního práva, neboť dne , datum, byla v , Anonymizováno, podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech (dále jen „Smlouva“), uveřejněna pod č. 106/1978 Sb. – účinná od , datum, . Podle ustanovení článku 37 odst. 1 věta první Smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v článku 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. Věcná příslušnost Okresních soudů se pak podává z ustanovení § 9 občanského soudního řádu „a contrario“. Místní příslušnost podepsaného soudu je dána z toho důvodu, že v době zahájení řízení byl tento soud soudem místa bydliště žalovaného. Následně se soud zabýval otázkou, jakým právem se bude právní vztah řídit. Podle článku 36 odst. 1 Smlouvy smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. V daném případě tedy právním řádem České republiky.8. Soud učinil z provedených důkazů tato skutková zjištění.9. Žalobce poskytl žalovanému úvěr, který je specifikován v žalobním tvrzení, tedy na základě smlouvy o hotovostním úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr 700 000 Kč. Žalobní tvrzení prokazuje smlouva o úvěru uzavřená s poskytovatelem úvěru. Úvěrové podmínky byly součástí smlouvy, v podmínkách jsou vysvětleny všechny náležitosti týkající se uzavírané smlouvy. Ze smlouvy zjistil soud, že výše úvěru činila 700 000 Kč, měsíční splátka činí 10 000 Kč, roční úroková sazba je ve výši 5,99 %, RPSN v době uzavření smlouvy činí 6,25 %. Bylo sjednáno pojistné a celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 866 243 Kč nejpozději k datu poslední splátky úvěru dne , datum, . Splátky jsou splatné vždy k 20. dni v měsíci. Možnost zesplatnění úvěru byla sjednána v úvěrových podmínkách, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Sazby poplatků vyplývají z přiloženého ceníku pro bankovní obchody. Poskytnutí úvěru je doloženo výpisem z úvěrového účtu. Listina z , datum, dokládá zesplatnění úvěru.10. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pouze sedm splátek, ocitl se v prodlení po splatnosti sjednaných splátek a došlo k zesplatnění zbytku závazku. Žalobce zároveň žalovaného vyzval k úhradě celé dlužné částky, na což ale žalovaný nereagoval.11. Pro právní posouzení vychází soud z následujících ustanovení:12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „zákon o s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.16. Žaloba je důvodná. Žalobce uzavřel se žalovaným úvěrovou smlouvu, a to v souladu s obchodními podmínkami. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky a sjednané poplatky a úroky vrátit ve sjednané lhůtě. Žalobce prokázal svá tvrzení důkazy shora uvedenými. Žalobní tvrzení je v logickém souladu s předloženými listinnými důkazy, tvoří logický celek. Žalovaný byl seznámen s podmínkami poskytnutí úvěru, s těmito podmínkami souhlasil, byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru a byly sjednány úroky, které je žalovaný povinen uhradit. Strany sjednaly možnost zesplatnění úvěru z důvodů prodlení s úhradou splátky úvěru. Požadovaný úrok odpovídá sazbám jiných poskytovatelů zápůjček nebo úvěrů. Žalovaný zůstal zcela nečinný. Smlouva je v souladu § 2395 a násl. o. z. a § 122 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru. Protože žalovaný svoji povinnost neplnil řádně, rozhodl žalobce o zesplatnění úvěru a důvodně se domáhá zaplacení výše uvedených část