5 C 357/2024-60 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení 19 962,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, úrok 18,37 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 812,50 Kč a kapitalizovaným úrokem 398,02 Kč. V žalobě uvedl, že , právnická osoba, úvěr splácet celkem , hodnota, týdenními splátkami po 458 Kč. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 18,37 %. Žalovaný porušil úvěrovou smlouvu, nedodržel sjednané splátky. Z poskytnutého úvěru zaplatil pouze 2 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se věřitelem žalovaného stal žalobce.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalobce svoji účast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby proběhlo v jeho nepřítomnosti.3. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet právní předchůdce žalobce vycházel z příjmu žalovaného ve výši 20 407 Kč a odhadovaných měsíčních výdajů žalovaného 9 000 Kč. Žalovaný k doložení svých příjmů předložil pouze 2 výplatní pásky.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným žalobci.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce provedl šetření možností žalovaného úvěr splácet pouze ze dvou výplatních pásek předložených žalovaným. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez vážných problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce učinil chybně. Měsíční splátka úvěru v případě úvěru poskytnutého žalovanému ve výši 12 000 Kč činila nejméně 2 000 Kč (splátka každý týden 458 Kč). Ze zákaznické karty, která hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, není možné zjistit, jaký byl zdroj příjmů žalovaného. Žalovaný nedoložil pracovní smlouvu ani jiný titul svého příjmu. Žalovanému po odečtení výdajů na bydlení a výdajů na osobní spotřebu zbýval čistý příjem 9 000 Kč měsíčně, z tohoto zůstatku příjmu měl žalovaný splácet právnímu předchůdci žalobce týdne 458 Kč (měsíčně cca 2 000 Kč). Podle názoru soudu po odečtení splátek úvěru nezbýval žalovanému po dobu splácení úvěru, tj. po dobu téměř jednoho roku, dostatečný příjem. Žalovaný si nemohl vytvořit žádné finanční rezervy pro nenadálé životní situace, které si vyžadují zvýšené finanční výdaje, nebo situace, kdy dojde např. z důvodu delší nemoci ke snížení příjmu žalovaného. Nebylo také doloženo, zda žalovaný má pracovní smlouvu, zda jde o pracovní smlouvu na dobu určitou či neurčitou, tj. na celou dobu splácení úvěru. Nebylo možno reálně předpokládat, že se po dobu téměř jednoho roku nevyskytne v životě žalovaného nutnost zaplatit větší finanční obnos, který ohrozí jeho možnosti zaplatit splátky 2 000 Kč měsíčně. Podle názoru soudu neměl právní předchůdce žalobce za situace, kdy žalovanému zbýval pro jeho potřebu příjem pouze 9 000 Kč měsíčně poskytnout úvěr se splátkami 458 Kč týdně na dobu 52 týdnů. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou. Právní předchůdce žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalované.11. Protože žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci z poskytnutého úvěru ve výši 12 000 Kč dosud vrátila pouze 2 000 Kč, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil o částku 10 000 Kč (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení, žalobci vrátit.12. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani na zaplacení smluvní pokuty. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Protože úspěch žalobce nepředstavuje ani polovinu žalovaného nároku, nemohl soud žalobci přiznat náhradu nákladů soudního řízení. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Soud tedy o nákladech řízení rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.