5 C 419/2024-29 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a částky 1 638 Kč. V žalobě uvedl, že žalobce poskytl žalovanému „zápůjčku“ ve výši 7 500 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit včetně poplatku ve výši 4 500 Kč za její poskytnutí ve lhůtě stanovené smlouvou. Žalobce provedl posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet podle údajů uvedených žalovaným, případně nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný dosud žalobci nic z poskytnuté zápůjčky nevrátil. Dluží žalobci jistinu a poplatek vše v celkové výši 12 000 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 000 Kč a smluvní pokutu 1 638 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce ověřil úvěruschopnost žalovaného tím, že si vyžádal od žalovaného informace o rodinných, pracovních a příjmových a výdajových poměrech žalovaného v souladu s ustanovením § 84 odst. 2 Zákona o spotřebitelském úvěru.2. Zástupce žalobce se k soudnímu jednání nedostavil.3. Ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, a z výpisu z účtu považuje soud za prokázané, že dne , datum, poskytl žalobce žalovanému částku 7 500 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky.4. Podle § 2390, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2048 Občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Podle obsahu uzavřené smlouvy a postavení účastníků soud tedy uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru, na kterou je nutné uplatnit požadavky Zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pro své rozhodnutí o žalovaném nároku pak soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.11. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné důkazy. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 Zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet uvedené pouze žalovaným. Žalobce neuvedl tvrzení o příjmech žalovaného, o jeho rodinných a jiných relevantních poměrech tak, aby soud mohl posoudit, zda úvěruschopnost žalovaného žalobce posoudil správně. Žalobce soudu nepředložil žádný důkaz o poměrech žalovaného, na základě kterých posuzoval jeho úvěruschopnost. Žalobce se bez důležitého důvodu nezúčastnil soudního jednání, proto jej soud nemohl poučit o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř.. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval s odbornou péčí. Neprokázal skutečné schopnosti žalovaného úvěr vrátit ve lhůtě stanovené smlouvou. Žalobce tedy neprokázal, že pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zjišťoval schopnosti žalovaného úvěr ve stanovené lhůtě vrátit.12. Pokud žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Neplatnost smlouvy je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.13. Žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 7 500 Kč. Žalovaný dosud žalobci nic nevrátil. Protože žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci nevrátil částku 7 500 Kč, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou žalobce žalovanému bez právního důvodu poskytl a žalovaný ji dosud nevrátil. Soud proto uložil žalovanému povinnost vrátit žalobci částku 7 500 Kč.14. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani smluvní pokuty. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Úspěch žalobce, včetně požadovaných úroků z prodlení, nepředstavuje ani polovinu žalovaného nároku. Proto žalobci náhrada nákladů řízení nemůže být ani částečně přiznána. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.