64 C 33/2024-29 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedených částek s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce v žalobě uvedl, že na základě objednávky žalovaného , Anonymizováno, přepravu zboží z místa nakládky označeného , Anonymizováno, , adresa, , do místa vykládky označeného jako , Anonymizováno, Cena dopravy byla sjednána v částce 750 EUR. Žalobce sjednanou přepravu uskutečnil, když její uskutečnění dokládá mezinárodním nákladním listem , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Smluvními stranami dohodnutá cena za přepravné pak byla žalobcem žalovanému vyúčtována fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, s datem splatnosti dne , datum, znějící na částku 750 EUR. Dále uvedl, že na základě objednávky žalovaného , Anonymizováno, provedl přepravu zboží z místa nakládky označeného , Anonymizováno, ., , adresa, , do místa vykládky označeného jako , Anonymizováno, Cena dopravy byla sjednána v částce 700 EUR. Žalobce sjednanou přepravu uskutečnil, když její uskutečnění dokládá mezinárodním nákladním listem č. , Anonymizováno, Smluvními stranami dohodnutá cena za přepravné pak byla žalobcem žalovanému vyúčtována fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, s datem splatnosti , datum, znějící na částku 700 EUR.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je právnickou osobou se sídlem na území Polské republiky, žalobce právnickou osobou se sídlem na území České republiky a k přepravě došlo z České republiky do Německa, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. S ohledem na skutečnost, že Německo, Polská i Česká republika jsou stranami Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), publikovaná jako vyhláška MZV pod č. 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva“), vztahuje se přímá právní úprava této úmluvy dle jejího čl. 1 odst. 1 i na předmětnou smlouvu, jež je jednoznačně smlouvou o přepravě. Podle čl. 31 odstavec 1 písm. b) Úmluvy může žalobce spory vzniklé z přeprav podléhajících Úmluvě vést u soudů státu, kde leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání (zboží bylo převzato k přepravě v , adresa, , tj. na území České republiky a v obvodu zdejšího soudu). Věcná příslušnost Okresního soudu v , adresa, je dána ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jeho místní příslušnost, se rovněž opírá o Úmluvu, neboť v obvodu podepsaného soudu leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě. Strany nevyužily možnost volby rozhodného práva pro smlouvu, kterou Úmluva dává. Proto se smlouva poté, co daná problematika není kryta přímou úpravou obsaženou v Úmluvě, bude řídit právní úpravou stanovenou na základě kolizní metody, tj. vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena po roce 2009, jde o NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Tato úprava má přednost před aplikací vnitrostátních tuzemských předpisů mezinárodního práva soukromého. V tomto případě lze uplatnit hraniční určovatel dle čl. 5 odst. 1 nařízení dle kterého v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu o přepravě zboží zvoleno podle článku 3, je právem rozhodným pro takové smlouvy právo země obvyklého bydliště dopravce za předpokladu, že se místo převzetí nebo místo doručení nebo obvyklé místo bydliště odesílatele nacházejí rovněž v této zemi. Nejsou-li tyto požadavky splněny, použije se právo země, ve které se na základě dohody smluvních stran nachází místo doručení.4. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítali, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.5. Z objednávky žalovaného , Anonymizováno, z mezinárodního nákladního listu , Anonymizováno, má soud za prokázané, že žalobce provedl dne , datum, přepravu zboží z místa nakládky označeného , Anonymizováno, ., , adresa, , do místa vykládky označeného jako , Anonymizováno, Z faktury č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobce účtoval za provedenou přepravu zboží částku 750 EUR s datem splatnosti dne , datum, .6. Z objednávky žalovaného , Anonymizováno, a z mezinárodního nákladního listu , Anonymizováno, má soud za prokázané, že žalobce provedl dne , datum, přepravu zboží z místa nakládky označeného , Anonymizováno, ., , adresa, , do místa vykládky označeného jako , Anonymizováno, Z faktury č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobce účtoval za provedenou přepravu zboží částku 700 EUR s datem splatnosti , datum, .7. Z předžalobních výzev ze dne , datum, a , datum, a z poštovních archů má soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek dle výše uvedených faktur.8. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný.9. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce provedl na základě objednávky žalovaného , Anonymizováno, objednávky , Anonymizováno, přepravu zboží z místa nakládky označeného , Anonymizováno, ., , adresa, , do místa vykládky označeného jako , Anonymizováno, , a to dne , datum, (dle listu , Anonymizováno, ) a dne , datum, (dle listu , Anonymizováno, . Cena přepravy uskutečněné dne , datum, byla vyfakturována na 750 EUR, jak plyne z faktury č. , hodnota, splatné dne , datum, a cena přepravy uskutečněné , datum, byla vyfakturována na 700 EUR, jak plyne z faktury č. , hodnota, splatné dne , datum, . Ani přes zaslané výzvy žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil.10. Povinnost žalovaného uhradit cenu přepravy se odvíjí od čl. 13 odst. 2 Úmluvy ve spojení s § 2555 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) dle kterého se smlouvou o přepravě věci dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa (místo odeslání) do určitého jiného místa (místo určení), a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu (přepravné).11. Tím, že žalobci nebylo přepravné ve lhůtě podle faktur uhrazeno, se žalovaný dostal do prodlení, a to dnem následujícím po uplynutí lhůty ke splatnosti faktur. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Vzhledem k tomu, že se jedná o vzájemný závazek podnikatelů, činí v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1200 Kč. Žalobce uplatnil pohledávky dvě, výše nákladu spojených s uplatněním pohledávek je tak představována celkovou částkou 2 400 Kč.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 269,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 815 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 293,05 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 900 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 1 814,40 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 12 269,40 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jak