3 C 3/2025-20 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 24 797 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. z titulu nezaplacené ceny za dodanou elektrickou energii do odběrného místa na adrese , Adresa žalované, , za období od 9. 10. 2023 do 28. 2. 2024.2. Žalobce se žalobou dále domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 17 506 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. z titulu nezaplacené ceny za dodanou elektrickou energii do odběrného místa na adrese , Adresa žalované, , za období od 29. 2. 2024 do 30. 6. 2024.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala.4. Soud vyzval žalovanou, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s navrhovaným postupem soudu souhlasil již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.5. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10. Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že v místě bydliště evidovaného v centrální evidenci obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalované byly písemnosti doručeny vyvěšením na úřední desce.6. Ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. , IBAN, ze dne , datum, , Ceníku a Obchodních podmínek dodávky elektřiny pro odběrná místa má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu, na základě které se žalobce zavázal dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese , Adresa žalované, , a žalovaná se zavázala za tuto dodanou elektřinu zaplatit cenu. Nedílnou součástí smlouvy byly i Obchodní podmínky dodávky elektřiny a Ceník.7. Z faktury č. , tel. číslo, má soud za prokázané, že žalobce vyúčtoval žalované nedoplatek ceny za dodanou elektřinu v období od 9. 10. 2023 do 28. 2. 2024 ve výši 24 979 Kč. Termín splatnosti byl stanoven na , datum, .8. Z faktury č. , tel. číslo, má soud za prokázané, že žalobce vyúčtoval žalované nedoplatek ceny za dodanou elektřinu v období od 29. 2. 2024 do 30. 6. 2024 ve výši 17 506 Kč. Termín splatnosti byl stanoven na , datum, .9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných pohledávek z výše uvedených faktur.10. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které jí dodával elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, . Žalovaná za období od 9. 10. 2023 do 28. 2. 2024 dlužila za dodanou elektřinu částku 24 979 Kč, která jí byla vyúčtována fakturou č. , tel. číslo, s datem splatnosti dne , datum, . Žalovaná za období od 29. 2. 2024 do 30. 6. 2024 dlužila za dodanou elektřinu částku 17 506 Kč, která jí byla vyúčtována fakturou č. , tel. číslo, s datem splatnosti dne , datum, . Žalovaná dlužné částky neuhradila, a to ani po předžalobních výzvách žalobce.11. Podle § 50 odst. 1 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.12. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb. smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.13. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.15. Soud má za to, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v celém rozsahu vyhověl. Soud vzal za prokázané, že žalobce splnil svůj závazek vyplývající ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodat žalované elektřinu. Žalovaná dosud nesplnila svoji povinnost zaplatit cenu za dodanou elektřinu v celkové výši 42 303 Kč. Výše žalobního nároku ostatně nebyla v průběhu řízení ze strany žalované nikterak rozporována, kdy bylo pouze a jen na žalované, aby uhrazení žalobní pohledávky žalobci tvrdila a současně taktéž i prokázala. Žalovaná takto nepostupovala a soud tuto skutečnost za prokázanou nemá. S ohledem na skutečnost, že se žalované nepodařilo prokázat splnění svých smluvních povinností, soud žalované žalobní pohledávku, specifikovanou ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, uložil splnit v rozsahu požadovaném žalobcem, a to v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., a to včetně úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti soud shledává se zákonem souladnou, neodporující skutkovým zjištěním soudu.16. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože žalobce žalovanému nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslal na adresu pro doručování výzvu k zaplacení, jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení v částce 3 871 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 693 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.17. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejným žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.