3 C 7/2025-17 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou na žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 13 388 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedl, že žalobce uzavřel se žalovaným v souladu s ust. § 1903 zák. 89/2012 Sb. dohodu o narovnání ze dne , datum, (dále jen „Dohoda“), v níž se žalovaný zavázal uhradit v ní specifikovanou částku, a to ve stanovených splátkách. Dále bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou byť jediné splátky stane se splatnou celá dosud neuhrazená část dluhu. Žalovaný však neplnil svoji povinnost a dostal se do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož se celá doposud neuhrazená částka stala splatnou. Rozdíl mezi částkou žalovanou a částkou uvedenou v Dohodě pak představuje výši žalovaným doposud provedených úhrad. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dle ustanovení § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen OSŘ), v níž mu bylo uloženo uhradit žalobci dlužnou částku v termínu do sedmi dnů. Žalovaný však přesto svoji povinnost nesplnil. Žalobce tedy požaduje částku ve výši 13 388,00 Kč (představující dosud neuhrazenou částku) se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (ode dne následujícího po dni splatnosti neuhrazené splátky a zesplatnění dluhu).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Soud vyzval účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se účastníci ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřili, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.4. Žalobce svá tvrzení prokázal listinami – dohodou o narovnání, předžalobní výzvou a podacím archem. Tyto listiny prokazují, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným Smlouvu o dodávce služeb č. , hodnota, , jíž se původní věřitel zavázal poskytovat v ní specifikované služby, z něž se žalovaný zavázal hradit poplatky ve sjednané výši. Žalovanému však vznikl dluh z důvodu nehrazení sjednaných poplatků za poskytované služby případně za nevrácení zařízení poskytnutých věřitelem. Následně došlo k postoupení výše uvedené pohledávky z původního věřitele na žalobce. Žalobce a žalovaný ve smlouvě o narovnání souhlasně prohlásili a učinili nesporným, že žalobce má za žalovaným pohledávku, jejíž výše činí 14 388 Kč. Žalovaný se zavázal tuto pohledávku uhradit v měsíčních splátkách ve výši a termínech splatnosti specifikovaných v dohodě o narovnání (500 Kč měsíčně) s tím, že pokud se žalovaný dostane do prodlení byť jen s jedinou splátkou, stává se celá dosud neuhrazená část dluhu okamžitě splatnou. Žalovaný také výše specifikovaný dluh co do důvodu a výše uznal. Žalovaný dluh dle sjednaného splátkového kalendáře v dohodě o narovnání řádně nehradil. Proto žalobce vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné pohledávky. Žalovaný dluh neuhradil ani po výzvě žalobce.5. Podle ustanovení § 1903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.6. Podle ustanovení § 2 053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.7. Podle § 1970 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.9. Žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli dohodu o narovnání, ve které souhlasně prohlásili a učinili nesporným, že žalobce má za žalovaným pohledávku, jejíž výše činí 14 388 Kč. Žalovaný se zavázal tuto pohledávku uhradit v měsíčních splátkách ve výši a termínech splatnosti specifikovaných v dohodě o narovnání s tím, že pokud se žalovaný dostane do prodlení byť jen s jedinou splátkou, stává se celá dosud neuhrazená část dluhu okamžitě splatnou. Žalovaný také výše specifikovaný dluh co do důvodu a výše uznal. Žalovaný však dlužnou pohledávku dle sjednaného splátkového kalendáře nesplácel, dluh se stal splatným. Žalovaný tento neuhradil ani po výzvě žalobce. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci žalobní pohledávku, byť částečně, uhradil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku, uložil žalovanému splnit v rozsahu požadovaném žalobcem, a to v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., a to včetně úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti soud shledává se zákonem souladnou, neodporující skutkovým zjištěním soudu.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč dle položky 2 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 900 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč a 21% DPH, celkem tedy , hodnota, Kč. Soud považuje žalobu za formulářovou, neboť u podepsaného soudu je podáno více obdobných žalob. Tyto žaloby je možné považovat za formulářové, neboť se v podstatě liší pouze údaji o konkrétním žalovaném a údaji týkajících se výše žalované dlužné částky. Dle názoru soudu jsou tedy splněna kritéria stanovená v ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. 177/96 Sb. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.