5 C 54/2025-50 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení 34 866 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem tak, jak je vyčíslen ve výroku I. tohoto rozsudku. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, poskytl žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 35 000 Kč. Za úvěr se žalovaný zavázal úvěr vrátit včetně poplatku 30 072 Kč za poskytnutí úvěru ve lhůtě stanovené smlouvou. Právní předchůdce žalobce provedl posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Při soudním jednání žalobce doplnil svá tvrzení a uvedl, že žalovaný dosud na úvěr a jeho příslušenství zaplatil 36 236 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nedokázal konkrétněji vyjádřit, myslí, že si půjčil jenom 15 000 Kč. V době uzavření smlouvy o úvěru žil s družkou a třemi dětmi, za bydlení zaplatili 12 000 Kč.3. Ze zákaznické karty žalovaného soud zjistil, že žalovaný v souvislosti se žádostí o úvěr uvedl příjem ze zaměstnání 17 598 Kč a další příjem bez uvedení jeho původu ve výši 8 300 Kč. Právní předchůdce žalobce si od žalovaného nevyžádal informaci o jeho rodině ani o výdajích na bydlení. Žalobce soudu neposkytl žádný důkaz o tom, jaké jsou skutečně příjmy a výdaje žalovaného.4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným považuje soud za prokázané, že dne , datum, poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně poplatku 36 102 Kč vrátit ve 30 měsíčních splátkách po 2 371 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2048 Občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný ani částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.11. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné důkazy, a to ani po poučení soudu o důkazní povinnosti, které mu bylo uděleno při soudním jednání. Žalobce sice předložil listinu – Zákaznická karta, ve které žalovaný uvádí, že má příjem celkem , hodnota, Kč měsíčně a zcela minimální výdaje 3 500 Kč měsíčně, avšak toto posouzení schopnosti splácet soud nepovažuje za dostatečné ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 odst. 2 s.ú.. Nedoložil dále, že žalovaný bude schopen splácet úvěr po celou dobu 30 měsíců (není doložena pracovní smlouva žalovaného). Z důkazů předložených žalobcem nelze zjistit, zda byla schopnost žalovaného úvěr splácet posouzena v souladu se zákonem. Žalobce tedy neprokázal skutečné schopnosti žalovaného úvěr vrátit ve lhůtě stanovené smlouvou. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval jeho právní předchůdce s odbornou péčí. Žalobce tedy neprokázal, že pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, jeho právní předchůdce zjišťoval schopnosti žalovaného úvěr ve stanovené lhůtě vrátit.12. Pokud právní předchůdce žalobce přesto, že pečlivě neposoudil schopnost žalovaného vrátit úvěr a jeho příslušenství v souladu se smlouvou, se žalovaným smlouvu uzavřel, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu. Porušení zákona ze strany poskytovatele úvěru zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. Nárok žalobce soud tedy posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 Občanského zákoníku. Podle smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 35 000 Kč, žalovaný žalobci zaplatil 36 236 Kč, tedy více, než činila výše bezdůvodného obohacení, které získal. Žalobní požadavek proto není ani částečně důvodný.13. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce zcela zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru a smluvních úroků, ani úroků z prodlení.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Ve sporu zcela uspěl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.