8 C 189/2025-38 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 32.647 Kč s příslušenstvím jednak z titulu nezaplacené jistiny a poplatku ve výši 24.880 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a smluvní pokuty ve výši 7.767 Kč. Tvrdil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 18.900 Kč s tím, že žalovaný se zavázal uhradit žalobci poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5.980 Kč. Jelikož žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, když ke dni splatnosti na svůj dluh ničeho neuhradil, nezbylo žalobci, než se svého nároku domáhat soudní cestou.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.4. Smlouvou o zápůjčce uzavřené prostředky elektronické komunikace dne , datum, ve znění dodatku uzavřeného téhož dne má soud za prokázané, že žalobce se zavázal poskytnout bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 18.900 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit žalobci společně s poplatkem ve výši 5.980 Kč do , datum, .5. Po provedeném řízení dospěl soud z hlediska skutkového stavu věci k následujícím závěrům. Žalovaný prostřednictvím internetových stránek žalobce , Anonymizováno, provedl svoji registraci na těchto internetových stránkách a seznámil se se závazky plynoucími ze smlouvy. Žalovaný následně obdržel bezpečnostní kód na svůj telefon a poté zažádal žalobce prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, o poskytnutí zápůjčky ve výši 18.900 Kč. Žalobce poskytnutí úvěru schválil, aniž řádně provedl šetření, kterým by provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.). Následně dne , datum, žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce a dále dodatek ke smlouvě, na základě které poskytl bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, peněžní prostředky v celkové výši 18.900 Kč (prokazuje smlouva o zápůjčce a dodatek ke smlouvě na č.l. 14-16 spisu a výpis z účtu na č.l. 20-21 spisu). Žalovaný byl dle smlouvy povinen poskytnutou zápůjčku ve výši 18.900 Kč splatit do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5.980 Kč. Žalovaný však v době splatnosti ani poté na dlužnou pohledávku žalobci ničeho neuhradil.6. Jelikož byla smlouva o zápůjčce, ze které ze žalobce domáhá plnění, uzavřena dne , datum, , posuzoval soud věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném od , datum, (dále jen „o. z.“).7. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o zápůjčce, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.15. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., která je neplatná, neboť žalobci se nepodařilo prokázat, že by provedl řádné šetření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 s. ú. Žalobce na základě této smlouvy žalovanému poskytl dne , datum, částku 18.900 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit do , datum, společně s poplatkem ve výši 5.980 Kč. Žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, když na svůj dluh ničeho neuhradil, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Soud mu proto dle § 1970 o. z. uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 18.900 Kč představující bezdůvodné obohacení (výrok II. rozsudku).16. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce byla mezi účastníky sjednána v rozporu se zákonem, je neplatná, a proto soud žalobu ve zbývající části jako nedůvodnou zamítl (výrok I. rozsudku). Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v převážné části předmětu řízení úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 673,60 Kč, kdy soud přiznal žalobci nárok na 16 % celkových nákladů řízení (4.210 Kč), když od 58 % úspěchu žalobce odečetl 42 % úspěchu žalovaného. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1.306 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (700 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 2.100 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 pís