8 C 56/2025-44 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 23.320 Kč s příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.600 Kč do , datum, . Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, čímž mu v důsledku prodlení s úhradou splátek a zesplatnění úvěru vznikla žalovanému povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Tvrdil, že pohledávka za žalovaným byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem s tím, že celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 28.300 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 20.000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4.600 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3.000 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Uzavřel, že žalovaný ode dne postoupení pohledávky na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla prostředky komunikace na dálku dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.600 Kč do , datum, .4. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že splatnost úvěru byla prodloužena do , datum, .5. Výpisem z bankovního účtu vedeného u , právnická osoba, . má soud za prokázané, že na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru č. , č. účtu, byla dne , datum, odeslána částka v celkové výši 20.000 Kč.6. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu z , datum, soud zjistil, že žalovaný byl žalobcem vyzván k okamžitému zaplacení částky 28.300 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, soud zjistil, že ke dni , datum, byla pohledávka za žalovaným převedena na žalobce.8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, a podacím archem z , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému skutečnost, že jeho pohledávka byla postoupena žalobci.9. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.600 Kč do , datum, (ve znění dodatku č. , hodnota, Smlouvy). Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné částky pro případ prodlení se splácením závazku. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, když na svůj dluh ničeho neuhradil. Právní předchůdce žalobce následně pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, převedl ke dni , datum, na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne , datum, s tím, že celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 28.300 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 20.000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4.600 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3.000 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Ode dne postoupení žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.18. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která je neplatná, neboť právní předchůdce žalobce neprovedl šetření dle § 87 odst. 1 s. ú. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 86 odst. 1 s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.19. Dle smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne , datum, částku 20.000 Kč, kterou měl žalovaný právnímu předchůdci žalobci vrátit nejpozději do , datum, společně s úrokem. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, když na svůj dluh ničeho neuhradil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit.20. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k u