8 C 76/2025-56 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 10.650 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o kontokorentu č. , Anonymizováno, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 9.000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci hradit řádný úvěrový úrok ve výši 21,90 % ročně a rovněž hradit žalobci pohledávky z úvěru způsobem uvedeným v článku V. ve spojení s čl. II. odst. 3 Smlouvy, tedy měsíční platbou včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků. Žalovaný byl přitom povinen úvěr včetně příslušenství splatit nejméně jedenkrát za 6 měsíců, příslušenství však bylo nutné dle smlouvy hradit měsíčně. Tvrdil, že žalovaný neplnil řádně podmínky sjednaného úvěru, proto žalobce využil svého práva a úvěr ke dni , datum, prohlásil za ihned splatný s tím, že ke dni , datum, činila dlužná částka úvěru 13.634,81 Kč, z toho jistina úvěru 9.000 Kč, poplatky po splatnosti 1.650 Kč a příslušenství pohledávky. Jelikož žalovaný nesplnil povinnost uhradit splatné závazky, když přes výzvy žalobce na svůj dluh ničeho neuhradil, nezbylo žalobci, než se svého nároku domoci soudní cestou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.4. Na základě předložených listin dospěl soud k závěru, že na základě žádosti žalovaného z , datum, byl žalovanému zřízen a veden běžný účet č. , č. účtu, . Dne , datum, dále účastníci uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru č. , Anonymizováno, , na jehož základě byl žalovanému k běžnému účtu poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 9.000 Kč s úrokovou sazbou 21,9 % ročně (prokazuje smlouva na č.l. 22 a 35). Žalovaný neplnil řádně podmínky kontokorentního úvěru, čímž došlo ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který se žalovanému přes opakované upomínky nepodařilo vyrovnat. Žalobce poté prohlásil veškeré pohledávky ze smlouvy o úvěru za okamžitě splatné ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, (prokazuje oznámení na č.l. 39). Žalovaný dosud žalobci dluží na jistině nepovoleného debetního zůstatku 9.000 Kč a na dlužných poplatcích 1.650 Kč.5. Po právní stránce byla věc posouzena podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), a nárok na úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 o. z., když výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr, jehož podmínky žalovaný řádně neplnil, když poskytnuté peněžní prostředky řádně nevrátil. Žalovaný tím nesplnil svůj závazek ze smlouvy o úvěru, soud proto rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku poskytnutého úvěru 10.650 Kč představující nepovolený debetní zůstatek a dlužné poplatky. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně i prokázal, že žalobní pohledávku alespoň částečně uhradil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, právně významné skutečnosti netvrdil a nikterak neprokázal. Žalobci se naopak podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, proto soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.252 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 252 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2.252 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč.8. Lhůty k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.