5 C 344/2022-13 — Okresní soud v Nymburce

Shora uvedená manželka předložila soudu návrh, kterým se domáhala rozvodu svého manželství uzavřeného dne [datum] obřadem před [anonymizována dvě slova], zapsaného v knize manželství matričního úřadu - Městský úřad Český Brod, ve svazku 1, roč. [rok], str. 77, poř. [číslo]. Manžel s rozvodem souhlasil. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť oba účastníci jsou státními příslušníky Slovenské republiky. Soud se proto nejdříve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. V daném případě jsou jak Česká republika, tak Slovenská republika členy Evropské unie a pravomoc soudu je proto třeba posuzovat nejprve podle právních předpisů Evropské unie. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (EU) č. 2019/1111, o soudní příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (dále jen Nařízení Brusel II ter). Pravomoc zdejšího soudu pak vyplývá z ustanovení čl. 3 písm. a) Nařízení Brusel II ter, podle kterého jsou mimo jiné příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklý pobyt. Pokud jde o hmotné právo pak je třeba vycházet z ustanovení § 49 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, podle kterého osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem, ve spojení s § 50 odst. 1 citovaného zákona, podle kterého rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Rozhodným právem je tak právní řád Slovenské republiky. Podle slovenského Zákona o rodině [číslo] Zb.z., ve znění účinném k [datum], hlavy páté, § 22 k zrušení manželství rozvodem lze přistoupit jen v odůvodněných případech. Podle § 23 odst. 1 citovaného zákona soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže jsou vztahy mezi manžely tak vážně narušené a trvale rozvrácené, že manželství nemůže plnit svůj účel a od manželů nelze očekávat obnovení manželského soužití. Soud zjišťuje příčiny, které vedly k vážnému rozvratu vztahů mezi manžely, a při rozhodování o rozvodu k nim přihlédne. Soud při rozhodování o rozvodu vždy přihlédne k zájmu nezletilých dětí (odst. 2). Z oddacího listu má soud prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] ve [adresa] církevní formou před [anonymizováno] církví. U obou účastníků se jedná o manželství první. Oba účastníci jsou národnosti slovenské a státními příslušníky Slovenské republiky. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. 12. 2022, č.j. 11 Nc 47/2022-13, který nabyl právní moci dne [datum], má soud prokázáno, že byla soudem schválena dohoda účastníků ohledně úpravy poměrů k nezletilé dceři [jméno], [datum narození], pro dobu po rozvodu. Po dále provedeném dokazování, zejména pak z výslechu účastníků, má soud za prokázaný tento skutkový stav ohledně skutečných vztahů účastníků jako manželů: Manželství účastníků bylo uzavíráno po zralé úvaze, když účastníci spolu žili již 10 let. Ještě před jeho uzavřením se účastníkům narodila nezletilá dcera [jméno]. Krátce po uzavření sňatku se však manžel přiznal k tomu, že již půl roku udržuje intimní známost s jinou ženou. V návaznosti na tuto skutečnost došlo k fatálnímu narušení důvěry a ztrátě citového vztahu manželky k manželovi. Ze společné domácnosti se manžel odstěhoval k 1. 9. 2022. Od té doby se účastníci nepokusili o obnovení manželského soužití a tuto možnost vyloučili i do budoucna. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud v nevěře manžela. Po provedeném dokazování soud dospěl k názoru, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství ve světle citovaných ustanovení podle právního řádu Slovenské republiky. Manželství je rozvrácené a nefunkční, když účastníci spolu nežijí a citově se odcizili. Za shora uvedeného stavu má tedy soud za to, že manželství je pouze formálním svazkem a neplní svůj společenský účel a nelze ani očekávat obnovení manželského soužití. V řízení přitom nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by rozvod manželství byl v rozporu se zájmy nezletilé dcery účastníků, soud proto žalobě vyhověl a manželství rozvedl (výrok I. tohoto rozsudku). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 věta druhá z.ř.s., když bylo prokázáno, že manželka se na rozvratu manželství převážně nepodílela. Manželka se však náhrady nákladů řízení výslovně vzdala, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.