17 C 76/2024-26 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému nahradit jí částku ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , (dále jen „původní věřitel“), byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou však žalobkyně není schopna doložit, proto požaduje uložení povinnosti žalovanému k úhradě dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovanému původní věřitel zaslal dne , datum, na účet č. , č. účtu, částku , částka, . Žalovaný se tak bez spravedlivého důvodu obohatil co do částky , částka, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem na společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a právní předchůdkyně žalobkyně tuto pohledávku následně postoupila na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne , datum, , kdy tento se do dispozice žalovaného dostal nejpozději dnem , datum, , proto žádá o přiznání úroku z prodlení ode dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud k projednání věci nařídil na , datum, jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že s ohledem na to, že je žalovaný nečinný, nejsou zde žádná právně významná skutková tvrzení, která by nezůstala nesporná. Z důvodu procesní ekonomie se pak žalobkyně domnívá, že je její nepřítomnost při jednání i ve prospěch žalovaného, s ohledem na předpokládané náklady. Pokud by soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, pak žalobkyně žádá v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu, aby byla před konáním jednání vyzvána pro doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl následující důkazy, z nichž zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:5. Mezi původním věřitelem a právní předchůdkyní žalobkyně byla písemně uzavřena dne , datum, smlouva o postoupení pohledávek., pohledávky pak měly na právní předchůdkyni žalobkyně přejít dnem uzavření smlouvy. V seznamu pohledávek jsou uvedeny pouze číselné hodnoty. (dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, )6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní měla být dne , datum, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, když dle žalobkyní předloženého dokumentu byla tato podepsána v jednom případě vlastnoručním, v druhém případě elektronickým podpisem. V seznamu pohledávek je uvedena pohledávka za žalovaným. (dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, )7. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne , datum, , sepsaným původním věřitelem, který mu byl zaslán spolu s výzvou k plnění téhož dne zástupcem žalobkyně. (dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího archu z téhož dne)8. Soud neprováděl další dokazování, neboť by další dokazování bylo nadbytečné, s ohledem na níže uvedený právní názor soudu.9. Po stránce právní soud věc posuzoval dle §1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o.z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.10. K tomu, aby mohla být žalobkyně s podanou žalobou úspěšná, musela by v první řadě tvrdit a prokázat svou aktivní legitimaci, tedy že jí svědčí právo v žalobě tvrzené. K prokázání své aktivní legitimace žalobkyně předložila jednak oznámení o postoupení pohledávky, které však mělo být žalovanému zasláno zástupcem žalobkyně, který k tomuto úkonu nepředložil své zplnomocnění, zároveň pak i jednotlivými smlouvami o postoupení pohledávek. Pokud se pak týče smlouvy o postoupení pohledávek z původního věřitele na právní předchůdkyni žalobkyně, pak ze seznamu postoupených pohledávek nelze bez dalšího určit, zda na právní předchůdkyni žalobkyně byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Smlouva o postoupení pohledávek z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pak byla založena v .pdf formátu bez toho, aby bylo možno vůbec zjistit, zda tato byla skutečně stranami smlouvy podepsána, či nikoliv.11. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp.zn. 21 Cdo 4314/2008).12. S ohledem na absenci žalobkyně při jednání nebylo možno žalobkyni vyzvat k označení důkazů k prokázání jejích tvrzení ohledně postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, tedy aby označila důkazy k prokázání toho, že k zaslání oznámení o postoupení pohledávky byl zástupce žalobkyně oprávněn, případně pak k doplnění tvrzení ohledně označení pohledávky za žalovaným v seznamu prvně postupovaných pohledávek a k označení důkazů k prokázání uzavření druhé ze smluv o postoupení pohledávek (k tomu viz. výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu), když toto provedeným dokazováním nebylo prokázáno. Nelze tak než konstatovat, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní k prokázání toho, že je nositelkou práv v žalobě tvrzených, proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.13. Obiter dictum je k omluvě žalobkyně k jednání a skutečnostem zde uvedeným třeba uvést, že její názor je vadný potud, pokud má za to, že zůstává-li žalovaný v řízení nečinný, činí to skutečnosti žalobkyní tvrzené za nesporné. Každý z účastníků má povinnost tvrdit všechny rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání, je to tedy právě žalobkyně, která je povinna svá žalobní tvrzení prokázat, a to právě označenými důkazy (k tomu srov. § 101 o.s.ř.). Pouze byla-li by tvrzení obou účastníků shodná, tzn. naopak byl-li by žalovaný v řízení činný a se všemi žalobními tvrzeními by souhlasil, mohl by soud takováto tvrzení vzít za svá skutková zjištění (k tomu § 120 odst. 3 o.s.ř.). Žádá-li pak žalobkyně v rámci omluvy z jednání o to, aby byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů, dospěje-li soud k závěru, že žalobě není možno vyhovět, pak se jedná o úkon tzv. podmíněný, k němuž soud dle § 41a odst. 2 o.s.ř. nepřihlíží, neboť je vázán na splnění podmínky, tj. dospěje-li soud k závěru, že není možno žalobě vyhovět. Pokud žalobkyně v tomto směru reaguje předvídatelností postupu a rozhodnutí soudu, pak je třeba zdůraznit, že pokud by měl soud za to, že žalobkyně svá tvrzení předloženými listinnými důkazy řádně prokázala, pak by přistoupil k rozhodnutí bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. Už jen to, že bylo ve věci nařízeno jednání, svědčí o tom, že zde vyvstávají pochybnosti spojené se žalobním nárokem, což mělo žalobkyni k účasti na jednání vést.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by s ohledem na procesní úspěch měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, avšak s ohledem na to, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.