5 C 351/2023-29 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru ze dne , datum, pod č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela. O zaplacení byla žalovaná opakovaně upomínána. Ve snaze celou věc smírně vypořádávat byla s žalovanou uzavřena dohoda o splátkovém kalendáři, jejíž součástí je uznání dluhu ze dne , datum, . Na základě této dohody se žalovaná zavázala svůj dluh zaplatit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši termínu splatnosti dle přiloženého splátkového kalendáře. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou měsíční splátky splatné dne , datum, . Žalobkyně proto vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši , částka, , což představuje toliko zbývající neuhrazenou jistinu. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka ze dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaná se zdržuje na adrese uvedené shora. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána.4. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 3 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V daném případě byla volba provedena ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, a to zejména odkazem na ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona o spotřebitelském úvěru. Rozhodné je tak právo české., právnická osoba, jednání se pak žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.6. Z listiny označené jako „Uznání dluhu č. , hodnota, a dohoda o splátkovém kalendáři“ má soud prokázáno, že žalovaná jako „dlužník“ vůči žalobkyni jako „věřiteli“ uznala svůj dluh z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, mimo jiné výslovně ve výši , částka, jako jistiny a současně prohlásila, že se zavazuje svůj dluh uhradit v měsíčních splátkách po , částka, , počínaje dnem , datum, . Současně strany sjednaly, že „v případě, že dlužník neuhradí kteroukoli ze sjednaných splátek dluhu ve sjednané výši nebo termínu splatnosti, stává se dnem následujícím po dni splatnosti neuhrazené splátky celý zbytek dluhu splatným a věřitel je oprávněn jej v plné výši po dlužníkovi požadovat“.7. Z dalších listinných důkazů soud svá skutková zjištění nečinil, neboť pro právní posouzení věci nemají žádný význam.8. Podle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.9. Podle § 133 o.s.ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.10. Uznání dluhu je jednostranné, adresované, hmotněprávní jednání dlužníka, které ke své platnosti kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání (§ 545 a násl. o.z.) musí splňovat náležitosti předepsané v § 2053 o.z. Především tak musí být učiněno v písemné formě (§ 561 o.z.) a musí se týkat jak jeho důvodu, tak jeho výše. Zároveň je třeba, aby splňovalo požadavky určitosti a srozumitelnosti (§ 553 o.z.) a bylo zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje. Jelikož uznání dluhu je právním jednáním, pro které je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být v souladu s § 561 odst. 1 věty první o.z. jeho součástí též podpis jednajícího. V tomto směru lze konstatovat, že uznání dluhu č. , hodnota, ze dne , datum, všechny uvedené požadavky splňuje.11. Ve smyslu § 2053 o.z. je důsledkem uznání dluhu vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu, ani jeho rozsah v době uznání a důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který v případě sporu musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu.12. Proto bylo v daném případě na žalované, aby tvrdila a prokazovala, že jí uznaný dluh neexistuje. Žádná taková skutečnost nebyla v řízení prokázána, natož tvrzena. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, musí mít soud podle § 133 o.s.ř. skutečnost za prokázanou.13. Promítnuto do poměrů projednávané věci lze uzavřít, že právo žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, je dáno.14. Podle § 1968 věta první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Jako datum prodlení ve smyslu § 1968 o. z. soud určil den, kdy byla žalovaná podle dohody o splátkovém kalendáři povinna uhradit celý zbytek dluhu. Mezi stranami bylo výslovně sjednáno, že v případě, že žalovaná jako dlužník neuhradí kteroukoli ze sjednaných splátek dluhu ve sjednané výši nebo termínu splatnosti, stává se dnem následujícím po dni splatnosti neuhrazené splátky celý zbytek dluhu splatným. Podle žalobkyně se žalovaná dostala do prodlení se splátkou ve lhůtě splatnosti do , datum, . Splatnost celého dluhu tak nastala dnem následujícím, tj. , datum, . Teprve od data , datum, tedy žalobkyni vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, počítaného z částky jistiny. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Všechna shora popsaná plnění soud žalované tedy uložil k úhradě výrokem I. tohoto rozsudku.17. Lhůtu k plnění stanovil soud žalované ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř.18. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že do prodlení se žalovaná mohla dostat nejdříve od , datum, , nezbylo než žalobu v části nedůvodně požadovaných úroků z prodlení za dobu od , datum, do , datum, jdoucích z částky , částka, zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku).19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V souzeném případě byla žalobkyně neúspěšná jen v nepatrné části (ohledně příslušenství), a proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které byly účelně vynaloženy. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Náklady řízení tedy celkem , částka, .