7 C 130/2024-34 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne , datum, domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, zaplacení výše uvedené částky spolu s úroky a úroky z prodlení vymezenými ve výroku I. a II., dále kapitalizovaného úroku , částka, a smluvní pokuty , částka, . Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené se žalovaným dne , datum, mu poskytla finanční prostředky v částce , částka, . Tuto částku žalovaný obdržel na jím uvedený bankovní účet a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem , částka, , ve 12 splátkách po , částka, . což neučinil. Žalobkyně požaduje mimo jistiny úvěru , částka, , kapitalizovaný úrok úvěru , částka, , smluvní pokutu , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení za období 25.9,-, datum, v částce , částka, a dále do zaplacení, účelně vynaložené náklady , Anonymizováno, zahrnující odchozí poštu, telefonický hovor a osobní návštěvu. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne , datum, a žalovaný byl o tomto vyrozuměn. Podle žalobkyně žalovaný dosud uhradil ve splátkách částku , částka, .2. Žalovaný se k žalobě doručené dne , datum, nijak nevyjádřil. K nařízenému jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila, žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).3. Žalobkyně v podání z , datum, vzala zpět žalobu v části uplatněné smluvní pokuty a kapitalizovaných úroků v částce , částka, a , částka, . Soud řízení v této části zastavil dle § 96 odst. 2, 4 o.s.ř. v usnesení ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, .4. Soud učinil následující skutková zjištění.5. Mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, byla uzavřena dne , datum, smlouva „o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, “, na jejímž základě měla poskytnout společnost žalovanému částku , částka, , kterou se zavázal vrátit celkem v částce , částka, v 12 splátkách po , částka, . Částka mu byla odeslána na účet č. , č. účtu, téhož dne. Dle sdělení , právnická osoba, . se jedná o účet žalovaného. Dne , datum, byla mezi nimi uzavřena další smlouva shodného názvu, v níž byla upravena částka jistiny úvěru na , částka, a sjednány splátky 9x , částka, .6. Dle prohlášení společnosti , právnická osoba, a žalobkyně ze dne , datum, byla mezi nimi dne , datum, uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek a následně dílčí dohoda o postoupení pohledávky za žalovaným k , datum, . Ten byl o postoupení vyrozuměn dopisem z , datum, a vyzván k úhradě dluhu do , datum, .7. Žalovaný současně neprokázal, že by na tuto pohledávku cokoliv nad rámec úhrad uvedených žalobkyní uhradil.8. Soud posoudil žalobu za důvodnou toliko v části. V daném případě měl soud z doložených listin prokázáno, že se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch úvěr ve výši , částka, . Mezi nimi by měl být sjednán smluvní závazkový vztah ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. modifikovaném zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.), který žalovaný bezhotovostně čerpal v této výši. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele na základě smlouvy ze dne , datum, k datu účinnosti postoupení , datum, a žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli ve smyslu § 2 z. s. ú., peněžité plnění. Žalovaný měl úvěr splatit v dohodnutých splátkách. Z listin doložených žalobkyní a její odpovědi k výzvě při předvolání k jednání za účelem doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní vyplývá, že tato nebyla jakkoliv zjišťována. V souladu s ust. § 86 a 87 z.s.ú. ve spojení s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila povinnost uloženou tímto ustanovením, neboť nedoložila, že by se vůbec touto otázkou zabývala a jakkoliv schopnost žalovaného úvěr splatit posuzovala. Uvedenou smlouvu soud proto vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti. Posouzení úvěruschopnosti se činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však nijak nedošlo a vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě ani nemohlo dojít.9. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Jelikož žalovaný obdržel částku , částka, , na kterou uhradil dosud , částka, , uložil mu soud zaplatit tento rozdíl v částce , částka, . Žalovaný jiné úhrady netvrdil, ani tedy tuto neprokázal. Součástí tohoto plnění stanovil soud také úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované zákonné výši dle nař.vl. 351/2023 Sb. od , datum, do zaplacení, když k úhradě postoupen pohledávky byl žalovaný vyzýván dopisem z , datum, do 27.10.203, tj. v době odpovídající § 87 odst. 1 z.s.ú. (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl -výrok II.10. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.11. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění včetně úroků a úroků z prodlení dospěl k závěru, že neúspěch žalobkyně je převážný, žalovanému pro procesní pasivitu žádné náklady nevznikly, rozhodl proto jako ve výroku III.