7 C 200/2024-31 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení celkové částky vymezené ve výroku I. a II. spolu s úrokem z prodlení a úroky tamtéž. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpala částku , částka, . Žalovaná se zavázala tuto vrátit spolu s úrokem z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,13% sjednaného úvěrového rámce, což řádně nečinila, uhradila toliko , částka, a dostala se se splácením úvěru do prodlení. V souladu s úvěrovými podmínkami žalobkyně po marných výzvách úvěr zesplatnila k , datum, . Ke dni podání žaloby dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, spolu s náklady vymáhání , částka, , poplatky za pojištění , částka, a smluvní pokutou , částka, (sjednané v čl. 7.1. úvěrových podmínek). Úrok z prodlení a úrok sjednaný v sazbě 15% kapitalizovala ke dni sepsání žaloby ( úrok od , datum, a úrok z prodlení od , datum, ) a dále požaduje do zaplacení.2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaná uplatnila včas odpor. V jeho odůvodnění toliko uvedla, že nebyla řádně zkoumána její úvěruschopnost. Soudem bylo ve věci nařízeno jednání na den , datum, , ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud měl prokázán následující skutkový stav. Dne , datum, uzavřeli společnost , Jméno žalobkyně, . se sídlem v , adresa, , IČ: , IČO žalobkyně, a žalovaná smlouvu o , Anonymizováno, – revolvingový úvěr č. , hodnota, , na jejímž základě měla být žalované mimo jiné poskytnuta částka úvěru 100 tis. Kč s roční úrokovou sazbou 18,90 % s výší minimální měsíční splátky 2,129 % z úvěrového rámce, tj. , částka, . Tato smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovanou podepsána prostřednictvím potvrzujícího kódu po předchozím ověření jejích údajů. Z výpisu čerpání bylo dále zjištěno, že žalovaná postupně platbami v období dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, a , datum, částku , částka, . Současně mimo tvrzenou úhradu žalobkyně nebylo z její strany tvrzeno, natož prokázáno, že by na dané plnění uhradila další částku.4. Podle textu smlouvy vycházela žalobkyně z příjmu žalované 40 tis. Kč měsíčně z příjmů z podnikání. Žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá dítě a bydlí u rodičů. V tzv. úvěrové zprávě se žalobkyně zabývala zjištěním dalších závazků žalované, kterými byl jen 1 nesplátkový závazek - kontokorentní úvěr ze , datum, bez delikvence. Dále byla zkoumán bez negativních zjištění v registru Solus, MVČR, Jap půjčka, CEE. Dále doložila výpis účtu žalované č. , č. účtu, za období měsíce června 2023, ze kterého soud zjistil, že počáteční zůstatek byl mínus , částka, a konečný za dané období + , částka, . Příjem na tomto účtu byla jen částka , částka, vložená hotovostně a , částka, od plátce označeného , právnická osoba, . Z výpisu tohoto účtu za měsíc 7/2023 bylo zjištěno, že s posledně zjištěným zůstatkem bylo odepsáno z účtu , částka, a zůstatek činil mínus , částka, , příjem žádný vykázán nebyl. Za měsíc srpen jediný příjem činil již poukázaný úvěr.5. Ověření výdajů žalované doložila žalobkyně dále nahrávkou hovoru se žalovanou s jejím souhlasem. K příjmové stránce žalobkyně i přes poučení soudu dle §118a odst. 3 o.s.ř.jiné důkazy nedoložila.6. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy.7. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroků, úroků z prodlení a poplatků ze smlouvy sjednané se žalovanou v rámci její podnikatelské činnosti. Takto poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z.s.ú. se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018.14. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“15. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.16. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedost