7 C 70/2024-24 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem vymezeným ve výroku I. Uvedla, že účastnice jsou podílové spoluvlastnice, každá v podílu ½. Žalobkyně již nemá zájem setrvávat ve spoluvlastnictví, nemá zájem ani o přikázání nemovitosti do svého výlučného vlastnictví. Žalovaná nemá na vyplacení podílu žalobkyně finanční prostředky i přes sedm let trvající sliby.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, ve vyjádření k žalobě uvedla, že se nehodlá svého podílu vzdát, má za to, že nemůže být k prodeji nucena.3. Soud ve věci nařídil jednání nejprve na , datum, , které k žádosti účastnic nezahajoval. Poskytl účastnicím možnost smírného vyřešení sporu, žalované v nalezení možného financování či prodeje nemovitostí na trhu s výhodnějším řešením. K dohodě mezi nimi nedošlo, žalovaná poté zaslala soudu vyjádření z , datum, , kde považovala vlastnické právo za chráněné zákonem a nemůže dle ní nikdo jiný než zákon stanovit, kdy vzniká či zaniká. Uplatněnou žalobu považovala za svémoc a ohrožení vlastnického práva. Byť toto podání uvozovala slovy o „podání proti žaloby proti žalobě na rušení soukromého práva,“ považoval soud toto podání dle jeho obsahu ( § 41 odst. 2 občanského soudního řádu, z.č. 99/1963 Sb., dále jen o.s.ř.) jako vyjádření ve věci a formulaci pouhého nesouhlasu žalované. K možnému převzetí nemovitostí uváděla, že nemá žádné finanční prostředky ani v okruhu rodiny, stará se o nemocného manžela, kterého čeká operace, v mezích možností se o nemovitosti stará, do situace se dostali vinou její sestry.4. Mezi účastnicemi nebylo sporným, že obě jsou podílové spoluvlastnice předmětných nemovitostí, tedy pozemku st.p.č. , hodnota, , jehož součástí je stavba , Anonymizováno, a pozemku p.č. , hodnota, v obci a k.ú. , adresa, , a to každá v podílu ideální ½. Žalobkyně svůj podíl nabyla v dražbě, žalovaná v dědickém řízení. Dále popsaly dispozici domu jako 2 místnosti a kuchyň, které jsou vhledem k velikosti, a i výměře parcel nedělitelné. Tato tvrzení soud převzal za svá a nevedl k těmto dokazování (§ 120 odst. 3 o.s.ř.).5. Z výpisu listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, dále nezjistil, že by nemovité věci byly zatíženy nějakým právem či jinou závadou.6. Vzhledem k návrhu žalobkyně, která odmítla nemovitosti převzít do svého vlastnictví a finanční nemožnosti žalované obstarat naopak finanční prostředky k jejímu vyplacení jiné důkazy neprováděl.7. Při právním hodnocení soud vycházel z níže citovaných ustanovení z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.).8. Podle § 1140 odst. 1 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Dle odst. 2 tohoto ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.9. Podle ustanovení § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.10. Podle ustanovení § 1144 odst. 1 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.11. Podle ustanovení § 1144 odst. 2 o. z. rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.12. Podle ustanovení § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.13. Na základě výše učiněných skutkových zjištění a jejich právním hodnocení učinil soud jednoznačný závěr, že obě účastnice spoluvlastní předmětné nemovité věci rovným dílem, o zrušení spoluvlastnictví se nedohodly. Z těchto důvodů soud v souladu s ustanovením § 1143 o. z. zrušil toto spoluvlastnictví a zároveň rozhodl o způsobu jeho vypořádání. Současně nelze ani dospět k jinému závěru, než že jejich reálné rozdělení není dobře možné vzhledem k účastníky popsané dispozici domu sestávajícího toliko ze 2 místností, jakož i jeho malé výměry. V úvahu nepřichází ani v pořadí druhý zákonný způsob vypořádání, a to přikázání věci jednomu z účastníků za náhradu podle § 1147 věty prvé o. z. Pro přikázání věci žalobkyni nejsou splněny tzv. subjektivní předpoklady, neboť tato jejich převzetí vylučuje. Shodně žalovaná nedisponuje finančními prostředky a nenalezla ani způsob jejich obstarání v dodatečné lhůtě. Tímto nezbývá, než přistoupit k poslední možnosti způsobu vypořádání a je tak objektivně splněna podmínka pro vypořádání spoluvlastnictví prodejem věci ve veřejné dražbě podle § 1147 věty druhé o. z., jak soud učinil ve výroku II. Výtěžek dražby bude rozdělen mezi účastnice rovným dílem dle jejich dosavadních podílů. Závěrem soud toliko dodává k námitkám žalované týkající se zdravotního stavu manžela a žádosti o jakési posečkání do doby jeho operace, že tato situace již zjevně trvá poslední rok. Žalovaná sama uvedla, že vlastní oba s manželem další dům v obci , Anonymizováno, který přenechali starší dceři, proto soud neuvažoval ani o možném důvodu pro zamítnutí návrhu dle § 1140 odst. 2 o.z. pro uplatnění v nevhodné době či k újmě jedné strany, neboť by bytové potřeby měli jinak oba zajištěny.14. Toto rozhodnutí je exekučním titulem, který opravňuje účastníky řízení, aby se domáhali jeho výkonu ( srov. usnesení NS , spisová značka, , SR č. 4/2008, s.133). Nalézací soud prodej věci nerealizuje. V mezidobí není mezi účastníky ani vyloučeno jiné vyřešení sporu ,včetně mezi nimi již zmiňovaného prodeje tzv. z volné ruky.15. Žalobkyně, které bylo jinak tímto plně ve sporu vyhověno, nepožadovala náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl o nákladech řízení jako ve výroku III.