12 C 293/2022-60 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované jako právní nástupce společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, , zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne , datum, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem , částka, v 21 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná splátky řádně nehradila, uhradila pouze částku , částka, . K postoupení pohledávek žalobkyni došlo dne , datum, a žalovaná byla o tomto vyrozuměna. Před podáním žaloby žalobkyně žalované odeslala výzvu k zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi žalovanou a věřitelem , právnická osoba, , se sídlem v , adresa, , IČ: , IČO, , a smluvních podmínek soud zjistil, že dne , datum, se věřitel a žalovaná písemně dohodli, že věřitel poskytne žalované částku , částka, , kterou v hotovosti zároveň převzala, což potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s částkou , částka, v 21 měsíčních splátkách po , částka, . Splátky byly splatné počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy.4. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná učinila před uzavřením shora uvedených smluv písemné prohlášení o svých osobních a majetkových poměrech a o svých příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí s rodiči, má 1 vyživovací povinnost, je na rodičovské dovolené s příjmem , částka, čistého měsíčně. O svých výdajích žalovaná uvedla, že měsíčně splácí částku , částka, a její další měsíční výdaje činí , částka, .5. Z výpisu z exekucí soud zjistil, že ke dni , datum, byla v Centrální evidencí exekucí veden 1 záznam o pravomocné exekuci žalované.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovanou dle smlouvy č. , hodnota, .7. Z výzvy ze dne , datum, a poštovního podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k okamžitému zaplacení pohledávek ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a současně vyrozuměna o postoupení pohledávky. Dopis jí byl dne , datum, odeslán.8. Z dopisu ze dne , datum, a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána zástupcem žalobkyně k zaplacení. Dopis jí byl dne , datum, odeslán.9. Ze zprávy o plnění oddlužení, usnesení o zrušení schváleného oddlužení a přihlášky pohledávky soud zjistil, že insolvenční řízení žalované zahájené dne , datum, a vedené pod sp. zn. KSPH , spisová značka, bylo zrušeno dle § 418 odt. 1 písm. a) insolvenčního zákona dne , datum, . Pohledávka žalobkyně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalovanou a věřitelem nebyla do insolvenčního řízení přihlášena.10. Skutečnost, že žalovaná žalobci poskytla jiná plnění, než uváděla žalobkyně, nebyla žalovanou tvrzena.11. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a věřitelem byla v uvedených případech uzavřena smlouva o zápůjčce, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinno