5 C 249/2024-35 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v žalobě doručené soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky vymezené ve výroku I. a II. spolu s příslušenstvím tamtéž. Uvedla, že dne , datum, uzavřela její právní předchůdkyně , Anonymizováno, s.r.o., IČO: , IČO, se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č., hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované částku , částka, dne , datum, na její účet. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem v sazbě 11,90% v 36 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná se dostala do prodlení, proto žalobkyně úvěr k datu , datum, zesplatnila. Pohledávka byla k datu , datum, postoupena na žalobkyni, žalovaná dosud uhradila , částka, . Dluh sestává z dlužné jistiny , částka, , dlužných poplatků , částka, , dlužné smluvní pokuty vyčíslené k , datum, na částku , částka, , kapitalizovaných úroků v částce , částka, a dále do zaplacení jako ve výrocích I. a II.2. Žaloba byla doručena žalované dne , datum, na adresu trvalého pobytu v záhlaví, k této se nijak nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů ( § 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.4. Mezi žalovanou a společností , Anonymizováno, s.r.o., IČO: , IČO, byla na základě elektronické komunikace ( žalovanou podepsáno dne , datum, v 12:59 hod prostřednictvím SMS kódu ) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č., hodnota, , na jejímž základě měla být žalované poskytnuta částku , částka, bankovním převodem. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně úroku ve výši 11,80% ročně v 36 měsíčních splátkách ve výši , částka, včetně pojistného.5. Součástí smluvní dokumentace byla i Zpráva o posouzení úvěruschopnosti, kde je mimo kontaktů žalované, ověření z občanského průkazu uvedeno, že měly být prověřeny registry Solus, insolvenční rejstřík, registr CRIF, měl být zjištěn příjem žalované v částce , částka, , a výdaje jako náklady bydlení , částka, , splátky úběru , částka, , jiné závazky jak hypotéka či výživné označeny nebyly. Ověření mělo proběhnout z výplatních pásek, výpisu bankovního účtu a příslušných registrů. Závěrem byl vypočten rozdíl příjmů a výdajů na částku , částka, jako dostatečný pro splátku , částka, . K tomuto byla doložena výplatnice z 6/2021 zaměstnavatele , právnická osoba, s příjmem , částka, . Dále výpis účtu žalované za měsíc 11/2021 č. , č. účtu, s počátečním zůstatkem -, částka, a konečným +, částka, , obraty + , částka, a -, částka, . Příjem od , právnická osoba, . byl , částka, a , částka, dne , datum, .6. V dopisu ze dne , datum, byla žalovaná vyrozuměna o odstoupení, dále dopisem ze dne , datum, vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni a dopisem z , datum, odeslaným téhož dne vyzvána k zaplacení dluhu do , datum, .7. Žalobkyně jiné důkazy k posuzování procesu úvěruschopnosti žalované nedoložila. Zároveň ze strany žalované nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by na uvedený závazek cokoliv uhradila nad rámec tvrzení žalobkyně.8. Při právním hodnocení vycházel soud z níže citovaných ustanovení.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se mimo jiné určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 s.p.ú. pokud poskytne poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.15. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Na základě výše uvedených zjištění a po právním hodnocení dle citované úpravy soud posoudil žalobu za uplatněnou žalobkyní po právu jen v části. Žalovanému měly být v projednávané věci poskytnuty právní předchůdkyní žalobkyně peněžní prostředky ve výši , částka, na základě uzavřené smlouvy o úvěru dle citovaného ustanovení § 2395 a násl. o.z. modifikované ustanoveními z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Současně bylo ze strany žalobkyně prokázáno postoupení pohledávky dle § 1879 o.z. Předchůdkyně žalobkyně tak v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú.. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době