7 C 11/2025-37 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částek spolu s úroky z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že na základě smlouvy o službě , Anonymizováno, účet právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO: , IČO, poskytla žalované možnost zaplatit za zboží u vybraných e-shopů kupní cenu až po jeho vyzkoušení. Se žalovanou byla tato smlouva uzavřena 20-06 2022, na jejímž základě jí byla zřízena služba , Anonymizováno, nákupní účet a podle článku 1. 2. smlouvy činil limit odložených plateb až 10 000 korun, s tím že mohla opakovaně čerpat až do vyčerpání úvěrového limitu. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. Takto žalovaná načerpala v období , datum, až , datum, služby v celkové výši , částka, a dosud podle vyúčtování uhradila , částka, . Na poplatcích bylo naúčtováno celkem , částka, sestávajících z poplatků za prodlení , částka, , , částka, poplatek za službu , Anonymizováno, účet a poplatek za odložení splatnosti ve výši 2 736 korun. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou ze dne 20-05-2024 a žalovaná o tom byla vyrozuměna.2. Soud ve věci nařídil jednání na den 28.3.2025, ke kterému se žalovaná omluvila pro náhlou zdravotní indispozici a uvedla, že se pokusí se žalobkyní dohodnout na splátkách, neboť se ocitla v dluhové pasti. Soud jednání odročil na 16.5.2025, k tomuto jednání se obě účastnice omluvily.3. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění. Na základě Smlouvy k službě , Anonymizováno, účet, datované , datum, (dále jen „smlouva“), se společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, zavázala žalované zřídit službu „, Anonymizováno, účet“, v jejímž rámci jí měl být zpřístupněn finanční limit , částka, a žalovaná se zavázala splácet poskytnuté finanční prostředky v souladu se smlouvou. Tato smlouva měla být sjednána prostřednictvím komunikace tzv. na dálku. Totožnost žalované měla být ověřena doloženou fotografií a dokladem – občanským průkazem č. , hodnota, .4. Žalovaná podle vyúčtování za období září 2022 až července 2023 provedla „objednávku“ v celkové částce , částka, (jednotlivé platby dle doložených vyúčtování – splátky , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, objednávka , Anonymizováno, .cz), za což jí byly účtovány poplatky za odložení a prodlení, službu , Anonymizováno, v jednotlivých vyúčtováních celkem , částka, ., právnická osoba, úhradě dlužných plateb byla vyzývána emailovými zprávami.6. Společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, smlouvou z , datum, postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla o tomto informována dopisem z , datum, a vyzvána k úhradě dluhu do 7 dní od datace výzvy. Tato jí byla odeslána , datum, . Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení a přílohy předmětné pohledávky, podacího archu a výzvy z , datum, .7. K prověření úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně výpis interní databáze žalované, dle které měla prokázat svůj příjem 21 tis. Kč měsíčně, oproti započteným výdajům 3 tis. Kč a výdajovému dluhu 13 tis. Kč ( uvedeno jako splátky),přičemž příjem měl být ze zaměstnání, žalovaná uvedla, že je svobodná s 1 dítětem, k čemuž další doklady nedoložila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto zmařila svou neúčastí i případnou výzvu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy , datum, .9. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala nároku ze smlouvy označené jako „služba , Anonymizováno, účet,“ která je ve své podstatě úvěrovým vztahem s odloženou splatností, kterým odkládá oproti zaplacení úroku žalovanému splatnost převážné části platby provedené prostřednictvím poskytnuté karty. Jde jednoznačně o činnost vymezenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú, kdy žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původní věřitelky , právnická osoba, ,, o čemž byla současně žalovaná vyrozuměna.17. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018.18. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, a Nejvyššího správního soudu sp.zn. , spisová značka, kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“19. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel