7 C 320/2024-102 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne , datum, domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , zaplacení celkové částky , částka, celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy ze dne , datum, mu poskytla úvěr – Expres půjčku ve výši , částka, . Tuto částku se žalovaný zavázal splácet s úrokem v sazbě 18,20 % p.a. Žalovaný nehradil tyto splátky řádně, banka proto úvěr zesplatnila k , datum, . K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo smlouvou z , datum, s účinností k , datum, . Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce , částka, , poplatků a smluvní pokuty , částka, , dále úrok jednak v kapitalizované výši , částka, ke dni postoupení a úrok z prodlení , částka, k tomuto datu a dále obojí do zaplacení.2. Soud se nejprve zabýval s ohledem na cizí státní příslušnost žalovaného (občan Slovenské republiky) otázkou pravomoci soudu k řešení tohoto sporu s mezinárodním prvkem ( § 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém) a výběrem právního řádu, dle něhož má být spor posuzován. Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalovanému vyplývá v souladu s článkem 5 bod 1 z ustanovení čl. 7 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 z , datum, (Brusel I bis) podle místa plnění ze smlouvy, která je předmětem tohoto sporu. Použití českého hmotného práva pak vyplývá z ujednání v této smlouvě mezi účastníky.3. Žalovaný k věci uváděl, že úvěr nesplácel, neboť přišel o práci, nyní by mohl splácet toliko , částka, , počítá že do budoucna nastartuje podnikání.Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovaným a , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , z, byla uzavřena dne 22. 12.2 021 smlouva o „úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka“, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem v sazbě 18,20 % a pojištěním splácet v 84 splátkách po , částka, měsíčně. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.4. Součástí smluvní dokumentace byla žádost o úvěr sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným téhož dne. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů, dle kterých měl žalovaný bydlet v nájmu, družském poměru, byl zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou s příjmem , částka, . Celkový čistý příjem domácnosti uvedl , částka, . Neuvedl další závazky ani vyživovací povinnosti.5. Výše příjmu žalovaného v částce , částka, průměrně za poslední 3 měsíce byla doložena potvrzením zaměstnavatele , právnická osoba, z , datum, .6. K výzvě soudu týkající se doplnění tvrzení a důkazů ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně vyjádření k procesu tohoto posuzování zpracované , tituly před jménem, , jméno FO, , senior manažerkou Debt Recovery Retail&, právnická osoba, datované , datum, , dle kterého měla banka vycházet z žádosti žalovaného, kontroly veškerých dostupných registrů, od disponibilní částky byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (bydlení), náklady vyživované osoby a ostatní. Dle doložené tabulky bylo vycházeno z příjmu , částka, , dosavadní externí splátky byly zjištěny ve výši , částka, , interní , částka, , podíl klienta na bydlení byl uvažován 41,16%. Dále doložila úvěrovou angažovanost k neuvedenému datu v částkách uvedených shora u 2 závazků.7. Z platební historie úvěrového účtu č. , č. účtu, za období 12/2021-7/2023 vyplývá, že žalovaný celkem uhradil částku , částka, (splátky , částka, v počtu 8x, dále platby z 9/2022, 10/2022, 11/, č. účtu, , 1/2023, 2-3/2023 v částkách , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, ).8. Žalovaný byl dopisem ze dne , datum, informován o postoupení pohledávky na žalobkyni a z , datum, vyzván úhradě závazku do , datum, .9. Žalobkyně ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného závazek splácet po poučení soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř. jiné důkazy neoznačila, uvedla že břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese sám spotřebitel.10. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy , datum, .11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatků, úroků ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele , právnická osoba, . dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnuté částky splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle rozsudku Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž