8 C 333/2024-40 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, , úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitel“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit úrok ve výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru ve výši , částka, úhradu za administrativní činnost ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši , částka, . Celkovou částku , částka, se žalovaný zavázal zaplatit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky, která činila na dlužné jistině , částka, , na dlužném úroku a poplatcích , částka, . V důsledku porušení smlouvy původní věřitel požadoval smluvní pokutu ve výši , částka, . Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne , datum, a žalovanému bylo postoupení oznámeno. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla posouzena na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, kdy byl ověřen jeho příjem z výplatních pásek a pracovní smlouvy a výdaje byly ověřeny z nájemní smlouvy a výpisu z bankovního účtu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listiny označené jako „smlouva o úvěru“ podepsané žalovaným dne , datum, pod č. , hodnota, soud zjistil, že jejím obsahem je ujednání mezi původním věřitelem a žalovaným o uzavření smlouvy o úvěru ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit celkem , částka, ve 14 pravidelných týdenních splátkách ve výši , částka, .4. Ze žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši , částka, , uvedl, že je zaměstnaný od , datum, do , datum, , bydlí u rodičů, je svobodný bez vyživovací povinnosti a má střední vzdělání. Uvedl, že jeho příjem činí , částka, měsíčně, výdaje na bydlení činí , částka, a výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady činí , částka, .5. Z výplatních pásek za měsíce leden a únor , Anonymizováno, soud zjistil, že příjem žalovaného za leden , Anonymizováno, činil , částka, čistého (za 6 odpracovaných dnů) a příjem za únor , Anonymizováno, činil , částka, čistého.6. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že tato byla podepsána žalovaným a společností , právnická osoba, dne , datum, . Datum nástupu do práce byl ujednán na , datum, . Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do , datum, se zkušební dobou 3 měsíce.7. Z nájemní smlouvy soud zjistil, že tato byla uzavřena dne , datum, rodiči žalovaného a žalovaný byl uveden jako osoba, jíž bylo umožněno užívat byt.8. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem , částka, , naposledy zaplatil splátku dne , datum, .9. Z dopisu ze dne , datum, včetně podacího lístku soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem.10. Z dopisu ze dne , datum, včetně podacího lístku soud zjisti, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby do , datum, .11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.17. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu.18. Povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost je stanovena zaprvé na ochranu spotřebitele, který není schopen dostat svých závazků, zadruhé na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, ale především zatřetí na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky.19. K tomu, aby právní jednání mohlo být shledáno, jako absolutně neplatné je nutno, aby byly splněny dvě kumulativní podmínky podle § 588 o. z., tj. takové jednání musí odporovat zákonu a zjevně narušovat veřejný pořádek. Co se týče první podmínky, není pochyb o tom, že porušení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. odporuje podle § 87 odst. 1 tohoto zákona zákonu. Co se týče druhé podmínky, veřejný pořádek je pojem, který reprezentuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, proto i právní jednání, které je s nimi v rozporu, musí být absolutně neplatné. Současně s tímto platí, že základním kritériem pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání by měl být smysl a účel zákona, který byl právním jednáním porušen. Pokud smysl a účel porušeného zákona vyžaduje, aby právní jednání od počátku nevyvolávalo právní následky, nelze stanovit jiný důsledek porušení zákona než absolutní neplatností právního jednání. Toto kritérium je uvedeno již v § 580 odst. 1 o. z., které činí právní jednání neplatným, pokud to smysl a účel porušeného zákona vyžaduje. Neplatnost právního jednání může být buď relativní, nebo absolutní, smysl a účel zákona podle § 580 odst. 1 o. z. tedy musí vyžadovat, aby právní jednání, které porušuje zákon, bylo buď relativně, anebo absolutně neplatné. Pokud je k dosažení smyslu a účelu porušeného zákona nezbytné, aby právní jednání bez dalšího nevyvolávalo právní následky, je třeba vždy dospět k závěru o absolutní neplatnosti takového právního jednání (Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, s. 2135 a 2136).20. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb