8 C 35/2025-33 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, , úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit úrok ve výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši , částka, . Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaný však úvěr řádně nesplácel. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky, která činila na dlužné jistině , částka, , na dlužném úroku , částka, , na dlužném poplatku , částka, a smluvní pokutě ve výši , částka, . Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne , Anonymizováno, a žalovanému bylo postoupení oznámeno. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla posouzena na základě údajů uvedených žalovaným, kdy byly ověřeny příjmy ve výši , částka, a výdaje ve výši , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listiny označené jako „smlouva o úvěru“ podepsané žalovaným dne , datum, pod č. , hodnota, soud zjistil, že jejím obsahem je ujednání mezi původním věřitelem a žalovaným o uzavření smlouvy o úvěru ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit celkem , částka, ve 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, .4. Ze žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije u přítelkyně, má středoškolské vzdělání, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnaný a jeho příjem činí , částka, měsíčně. Výdaje uvedl ve výši , částka, na bydlení a energie a , částka, na dopravu, jídlo a osobní náklady. Příjem byl ověřen z výplatních pásek.5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný zaplatila celkem , částka, , naposledy splátku zaplatil dne , datum, .6. Z dopisu ze dne , datum, včetně podacího lístku soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem.7. Z dopisu ze dne , datum, včetně podacího lístku soud zjisti, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby do , datum, .8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.14. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupoval převážně formálně, nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Původní věřitel ověřoval pouze příjem žalovaného. Nijak nebyly ověřeny žalovaným uvedené výdaje. Uvedený postup původního věřitele lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Lze tudíž uzavřít, že původní věřitel neprovedl analýzu finančního rozpočtu žalovaného. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky.15. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku , částka, . Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy se jedná o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení, které je povinen vrátit. S ohledem na oznámení o postoupení pohledávky původním věřitelem je žalovaný povinen plnit žalobkyni (§ 1882 odst. 1 o.z.). Žalovaný na úvěr zaplatila , částka, , k vrácení tak zbývá , částka, .16. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky , částka, a vzhledem k tomu, že žalovaný byl ke dni , datum, v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (den následující po splatnosti dle předžalobní výzvy), vyhověl soud žalobě rovněž co do příslušenství z uvedené částky ve smyslu § 1970 o.z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Vzhledem k nedostatku jakýchkoliv informací o majetkové situaci žalovaného soud nemohl dospět k závěru o tom, jaké jsou možnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení, a proto vycházel z předpokladu, že vrátit bezdůvodné obohacení ve výši , částka, v období od , datum, (datum poslední úhrady ze strany žalovaného) do , datum, bylo v možnostech žalovaného.17. Z důvodu neplatnosti smlouvy nezbylo než žalobu ve zbývající části včetně poplatků a příslušenství zamítnout (výrok II.).18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalovaný byl v řízení z větší části úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly.