13 C 341/2020-12 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] jako dluhu za dodávku elektřiny. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli smlouvu na dodávku elektřiny do odběrního místa [ulice a číslo], [obec]. Nedoplatky za dodávky elektřiny za období od [datum] do [datum] však žalovaná ani přes písemnou výzvu dosud neuhradila. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu na dodávku elektřiny do odběrného místa [ulice a číslo], [obec]. Na základě této skutečnosti byla žalované dodávána elektřina. Za období od [datum] do [datum] vyfakturoval žalobce žalované nedoplatek elektřiny ve výši [částka] splatný dne [datum]. Za období od [datum] do [datum] vyfakturoval žalobce žalované nedoplatek za dodávku elektřiny ve výši [částka] splatný dne [datum]. Dále požadoval za upomínání po žalované zaplacení smluvní pokuty v celkové výši [částka] (4 x poplatek za upomínku po [částka] a jednou [částka] za odpojení) s odkazem na obchodní podmínky. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes písemnou výzvu. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu dle ustanovení § 2079 a následujících zák. č. 89/2012 Sb., tedy občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy a dle § 50 odst. 2 zákona [číslo], ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Předmětem prodeje byla elektřina. Žalobce jako prodávající svou povinnost splnil, dodával žalované elektřinu do sjednaného odběrního místa. Žalovaná jako kupující však nesplnila zcela svou povinnost, když žalobci nezaplatila úplně kupní cenu za dodanou elektřinu, neboť neuhradila žalobci za elektřinu dodanou v období od [datum] do [datum] nedoplatek v žalované výši. Dle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne [datum], který odkazuje i evropské právo, konkrétně na směrnici Rady [číslo] ze dne [datum], v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Soud proto nemohl vyhovět žalobci v té části, kde se domáhal zaplacení tzv. pokut. Jsou naprosto zcestné názory, že by nový občanský zákoník umožňoval práva spotřebitele potlačit, když evropská legislativa ponechala úroveň ochrany spotřebitele na stejné úrovni, spíše ji však zvýšila! Rovněž nelze pominout další závazný nález Ústavního soudu I. ÚS 342/09 ze dne [datum], který striktně tvrdí, že pro spotřebitele zásadní ujednání nelze skrývat a od této zásady není možno ustoupit. Ve zbytku pak soud žalobě vyhověl, a to spolu s úrokem z prodlení, jehož výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 43,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,52 % a úspěchu žalované v rozsahu 28,48 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].