14 C 332/2020-13 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 077 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 077 Kč od 30. 10. 2019 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že žalobkyně uzavřela s žalovaným účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky [právnická osoba] Na základě účastnické smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a žalovaný se zavázal jí za tyto služby řádně platit ceny, v souladu s ceníkem žalobkyně. Své povinnosti ze smlouvy však porušil, když přestal cenu za poskytnuté služby vyúčtovanou v jednotlivých vyúčtováních hradit. Konkrétně se jedná o vyúčtování [číslo] splatné dne 20. 3. 2019 ve výši 30 Kč, vyúčtování [číslo] splatné dne 20. 4. 2019 ve výši 30 Kč, vyúčtování [číslo] splatné dne 20. 5. 2019 ve výši 17 Kč a vyúčtování [číslo] splatné dne 29. 10. 2019 ve výši 4 000 Kč. Nedílnou součástí účastnické smlouvy bylo smluvní ujednání ke smlouvě o pronájmu koncového zařízení, na základě kterého žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o pronájmu koncového zařízení IMEI [číslo], typu Huawei B525, na dobu neurčitou. Výše měsíčního nájemného byla v souladu s ceníkem stanovena na 30 Kč. V souladu se smlouvou byl žalovaný povinen pronajaté koncové zařízení vrátit žalobkyni do 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu na vlastní náklady. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží žalobkyni částku 4 077 Kč představující cenu za poskytnuté služby třetích stran ve výši 77 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč za nevrácení či poškození koncového zařízení. Výzvou ze dne 14. 8. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 7 dnů od odeslání výzvy. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje úhradu částky 4 077 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a., na který má žalobkyně dle platných občanskoprávních předpisů právo, a to ode dne následujícího po dni splatnosti dlužného vyúčtování, tj. od 30. 10. 2019 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 26. 1. 2021 se žalovaný nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu). Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný požádal žalobkyni o poskytování služeb elektronických komunikací v síti T-Mobile. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné podmínky a dále ujednání o smlouvě o pronájmu na koncové zařízení. Žalovaný využil služby třetích stran, které žalobkyně vyúčtovala žalovanému vyúčtováním [číslo] splatným dne 20. 3. 2019, vyúčtováním [číslo] splatným dne 20. 4. 2019, vyúčtováním [číslo] splatným dne 20. 5. 2019 a vyúčtováním [číslo] splatným dne 29. 10. 2019. Součástí těchto vyúčtování byla i smluvní pokuta za pronajaté koncové zařízení. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též„ ZEK“), tento zákon se nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítí elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finančních služeb a některých služeb informační společnosti, není-li dále stanoveno jinak. Oddělením regulace přenosu od regulace obsahu nejsou dotčeny vazby, které mezi nimi existují, zejména pro zaručení mediální plurality, kulturní rozmanitosti a ochrany spotřebitele. Podle § 2 písm. n) ZEK, pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací žalobkyně umožnila žalovanému využívat také služby třetích stran (tzv. služby obsahu), které však nejsou službami elektronických komunikací a dále na základě smlouvy o pronájmu poskytla žalovanému k pronájmu koncové zařízení. Žalovaný nehradil pravidelné splátky ceny koncového zařízení a toto následně žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu žalobkyni nevrátil. Žalovaný tak částku v celkové výši 4 077 Kč, představující cenu za poskytnuté služby třetích stran ve výši 77 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč za nevrácení či poškození koncového zařízení žalobkyni neuhradil, proto mu soud uložil povinnost zaplatit dlužnou částku ve výroku rozsudku, a to včetně úroků z prodlení, jejichž výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 077 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.