14 C 40/2021-12 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou doručenou soudu dne 15. 10. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dlužných televizních poplatků spolu s úrokem z prodlení. Uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost splnil žalovaný dne 1. 2. 1991. Zároveň vznikla žalovanému povinnost dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, platit televizní poplatek ve stanovené výši 263,91 Kč. Žalovaný nedostál své povinnosti a vznikl mu tak celkový dluh za období listopad 2017 ve výši 130,78 Kč a dále od prosince 2018 do července 2018 ve výši 1 080 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že písemně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, žalovaný však nesplnil svou povinnost ani v dodatečné lhůtě. Žalovaný při jednání dne 18. 3. 2021 uznal nárok, který je proti němu žalobou uplatňován. K jednání nařízenému na den 18. 3. 2021 se zástupce žalobkyně nedostavil a z jednání se omluvil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Soud vzal za prokázané, že žalovaný se dne 1. 2. 1991 přihlásil jako poplatník televizních poplatků. Žalovaný neuhradil televizní poplatky za období listopad 2017 ve výši 130,78 Kč a dále od prosince 2018 do července 2018, tedy za 8 měsíců po 135 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 15. 3. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě dlužných televizních poplatků a úroků z prodlení. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z následujících listin: z potvrzení o přihlášení, z výpisu detailu dluhů a z dopisů žalobkyně ze dne 15. 3. 2020. Dle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaného ustanovení zákona č. 348/2005 Sb. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný jako vlastník televizního přijímače byl povinen platit televizní poplatky, avšak za shora uvedené období tak neučinil. Žalobkyně přitom vyúčtovala výši televizního poplatku v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 348/2005 Sb. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v kapitalizované výši ke dni podání žaloby 263,91 Kč. Pokud se též žalobkyně domáhala úhrady nákladů řízení představujících odměnu advokáta a režijní paušály, má soud za to, že tyto žalobkyní vynaložené náklady nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva. Česká televize jako veřejnoprávní instituce by měla při vymáhání dlužných televizních poplatků volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že po skutkové i právní stránce se jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Ve sporech o neuhrazení televizních poplatků nelze očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize Ústavní soud zaujal stanovisko, že v těchto případech je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama, neboť vzhledem k jejímu výsadnímu postavení lze na ni klást v určitých ohledech srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (blíže nález Ústavní soudu ve věci I. ÚS 3344/12 a II. ÚS 405/2014). Z toho důvodu náhradu nákladů spojených s právním zastoupením soud žalobkyni pro jejich neúčelnost nepřiznal a přiznal žalobkyni pouze paušální náhradu jejich hotových výdajů, tj. soudní poplatek 400 Kč a paušální náhradu za dva úkony po 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.