17 C 134/2021-10 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou podanou soudu dne 9. 6. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím, přičemž tento žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že žalovaný dne 21. 12. 2020 v 10.07 hod. na tramvajové lince č. 8 nezaplatil jízdné ve výši 24 Kč, přičemž použil k přepravě prostředek hromadné dopravy provozovaný žalobkyní a při kontrole se nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, a je tedy v souladu s přepravními podmínkami povinen zaplatit nezaplacené jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl povinen zaplatit dlužné jízdné a přirážku k jízdnému nejpozději do 15 kalendářních dnů od podpisu dohody, na dlužné částky ničeho nezaplatil, ač byl žalobkyní vyzýván k zaplacení dlužné částky. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1696/2005). Dle § 157 odst. 4 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 (dále pouze„ o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše, prohlášením účinným v písemné formě, má se zato, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Na základě provedeného dokazování z jednotlivých skutkových zjištění a po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je co do základu i výše důvodný, neboť bylo prokázáno, že žalovaný, jehož údaje jsou na dohodě s cestujícím uvedeny včetně jména, příjmení, bydliště, data narození, čísla občanského průkazu, se na výzvu osoby pověřené žalobkyní v místě kontroly na lince [číslo] neprokázal platným jízdním dokladem. Dohoda s cestujícím je žalovaným vlastnoručně podepsána, přičemž žalovaný svým podpisem uznal pohledávku žalobkyně co do důvodu i výše a zavázal se zaplatit dlužné jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu, a to nejpozději do 15 kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu (z dohody s cestujícím [číslo] ze dne 21. 12. 2020 sepsané na lince [číslo] v 10.07 hodin). Žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky do 15 dnů od doručení výzvy (z dopisu ze dne 28. 4. 2021 a poštovního podacího archu). Ke dni rozhodování soudu nebylo zjištěno, že by žalovaný tento dluh, byť částečně, žalobkyni uhradil. Vzhledem k tomuto závěru pak soud zavázal žalovaného v souladu s citovaným ustanovením § 2053 o.z. k zaplacení částky 1 524 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti částky do zaplacení dlužné částky, neboť výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., u úroku z prodlení za jízdy v roce 2016 a v r. 2018. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony – zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč/úkon.