17 C 177/2020-25 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dlužných televizních poplatků ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 100,36 Kč. Svůj žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že žalovaná se dne [datum] přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, přičemž nezaplatila televizní poplatky ve výši 135 Kč za jeden televizní přijímač měsíčně za období od března 2019 do září 2019 včetně v celkové výši 945 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno, že: -) žalovaná se v [měsíc] [rok] přihlásila jako poplatník televizních poplatků (z potvrzení o přihlášení), -) dne [datum] byla žalovaná žalobkyní vyzývána k úhradě dlužné částky ve výši 1 079 Kč (z kopie výzvy adresované žalobkyní žalované a z kopie zásilky adresované žalované odeslané dne [datum]), -) Česká pošta, s.p., stvrdila, že údaje uvedené na„ Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků - Výpis z evidence České pošty“, odpovídají vedeným záznamům v databázi (z potvrzení České pošty, s.p. bez uvedení data). -) k [datum] činila dlužná částka 945 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení do [datum] 100,36 Kč (z přehledu nezaplacených předpisů, ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení). Dle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen cit. zák.), je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Dle § 3 odst. 2 cit. zák., poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle § 3 odst. 4 věta prvá cit. zák., jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku. Dle § 6 cit. zák., měsíční výše televizního poplatku činí od [datum] částku 135 Kč. Na základě všech shora uvedených skutečností má soud za to, že žaloba je důvodná. Žalovaná jako vlastník televizního přijímače byla povinna platit televizní poplatky. Žalobkyně v souladu se shora citovanými ustanoveními příslušných zákonných předpisů vyúčtovala televizní poplatky ve výši 135 Kč za jeden televizní přijímač měsíčně, přičemž za období od března do září 2019 včetně činil součet nezaplacených poplatků částku 945 Kč a úroky z prodlení ode dne počátku prodlení do podání žaloby dle ust. § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činily částku 100,36 Kč. Žalovaná neprokázala, že televizní poplatky ve shora uvedeném období zaplatila, soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dlužné částky a úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 726 Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (návrh ve věci samé, výzva k plnění) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, to jest částky 126 Kč, kteréžto byly shledány jako jediný náklad potřebný k účelnému uplatnění práva.