6 C 319/2021-14 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 830,30 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že se žalovaným uzavřela celkem tři Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací a to dne [datum] Smlouvu [číslo] Smlouvu [číslo] Smlouvu [číslo]. Nedílnou součástí Účastnické smlouvy jsou Všeobecné podmínky [právnická osoba]. Na základě Smlouvy byl [anonymizováno] povinen poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací, a to včetně služeb s nimi souvisejícími, které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (jedná se zejména o tzv. služby třetích stran či služby obsahu). Žalovaná se zavázala za veškeré poskytované služby řádně platit ceny dle platného Ceníku služeb. [anonymizováno] zcela v souladu se smlouvou služby žalované poskytoval a tyto poskytnuté služby vždy žalované vyúčtoval v pravidelném Vyúčtování služeb. Žalovaný však řádně neplnila povinnosti z uvedených smluvních závazků, když nehradila řádně a včas vystavená vyúčtování a ke dni podání žalobního návrhu žalovaná dluží žalobkyni z dosud neuhrazených vyúčtování částku 15 830,30 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 7. 6. 2021, avšak dlužnou částku neuhradila. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud má za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu o poskytování elektronických komunikací dne [datum] a to Smlouvu [číslo] Smlouvu [číslo] Smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací a žalovaná se zavázal ji za tyto služby řádně platit sjednanou cenu. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Žalovaná si objednala služby třetích stran a služby související, které přes řádné vyúčtování žalobkyni dosud neuhradila. Jedná se o vyúčtování [číslo] na částku 8 000 Kč splatné dne 27. 10. 2020, vyúčtování [číslo] za období od 6. 2. 2020 do 5. 3. 2020 na částku 30,33 Kč splatné dne 20. 3. 2020, vyúčtování [číslo] za období od 6. 3. 2020 do 5. 4. 2020 na částku 105 Kč splatné dne 20. 4. 2020, vyúčtování [číslo] za období od 6. 4. 2020 do 5. 5. 2020 na částku 7 664 Kč splatné dne 20. 5. 2020 a vyúčtování [číslo] za období od 6. 5. 2020 do 5. 6. 2020 na částku 30,97 Kč splatné dne 20. 6. 2020. Jelikož žalovaná řádně a včas za tyto služby neplatila, byl vyzvána k jejich úhradě předžalobní upomínkou ze dne 7. 6. 2021 (ze Smluv [číslo] [číslo] [číslo] vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] předžalobní upomínky ze dne 7. 6. 2021) 4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též„ ZEK“), tento zákon se nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítí elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finančních služeb a některých služeb informační společnosti, není-li dále stanoveno jinak. Oddělením regulace přenosu od regulace obsahu nejsou dotčeny vazby, které mezi nimi existují, zejména pro zaručení mediální plurality, kulturní rozmanitosti a ochrany spotřebitele. 5. Podle § 2 písm. n) ZEK, pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 6. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Soud věc po právní stránce hodnotil dle citovaných ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., když především dospěl k závěru, že se jedná o platby za služby třetích stran, kde je dána pravomoc soudu. Žalobkyně na základě uzavřené smlouvy umožnila žalované využívat takovéto služby, které také žalovaná využívala. Soud shledal nárok žalobkyně za důvodný a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 15 830,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 30,33 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 105 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 7 664 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 30,97 Kč od 21. 6. 2020 do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 830,30 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval v případě přiznání náhrady nákladů ustanovení § 14b/1,5 vyhlášky č. 177/96 Sb. v platném znění, když žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.