12 C 426/2021-13 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dlužných televizních poplatků spolu s úrokem z prodlení. V žalobě uvedla, že v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizováno] po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagoval, žalobkyně jej dle shora cit. zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobkyní informován. Shora popsaným jednáním se stal žalovaný poplatníkem televizního poplatku ze zákona a současně žalovanému vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný, ač v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb. řádně přihlášen, nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období od [číslo] do [číslo], tedy za 11 měsíců po [částka]. Z případných mimořádných plateb žalovaného byly uhrazeny nejstarší dlužné částky. Žalovaný tedy dluží žalobkyni celkem částku [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně současně požaduje zákonný úrok z prodlení, který kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu [datum]. Dále žalobkyně uvedla, že písemně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, žalovaný však nesplnil svou povinnost ani v dodatečné lhůtě. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne [datum], v níž uvedla, že žalovaný se stal odběratelem elektřiny na adrese [adresa], ale není evidován jako poplatník podle zákona č. 348/2005 Sb. Žalobkyně ve výzvě poučila žalovaného, aby ve lhůtě do 30-ti dnů sdělil, zda má doma televizi či nikoliv s tím, že pokud tak v uvedené lhůtě neučiní, bude zařazen do evidence poplatníků s povinností televizní poplatky hradit. Dopisem ze dne [datum] pak žalobkyně žalovanému sdělila, že vzhledem k tomu, že nereagoval na její výzvu, byl zařazen do evidence poplatníků s povinností televizní poplatky hradit. Žalovaný neuhradil televizní poplatky za období [číslo] - [číslo], tedy za 16 měsíců po [částka]. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě dlužných televizních poplatků a úroků z prodlení, kapitalizovaných za období od [datum] do [datum]. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z následujících listin: z výzvy k přihlášení poplatníka a dodejky k této výzvě, z písemné informace žalovanému o zařazení do evidence poplatníků, z potvrzení ČT, z výpisu detailu dluhů, z výpočtu úroků a z dopisu žalobkyně ze dne [datum]. Dle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizováno] (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Dle ust. § 6 zák. č. 348/2005 Sb. měsíční výše televizního poplatku činí [částka]. Dle ust. § 7 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle cit. ustanovení zákona č. 348/2005 Sb. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný v řízení neprokázal, že by jakkoliv reagoval na výzvu žalobkyně učiněnou podle ust. § 3 odst.4 zákona č. 348/2005 Sb., a proto se považuje za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit. Jako poplatník tedy byl žalovaný povinen platit televizní poplatky, avšak za shora uvedené období tak neučinil. Žalobkyně přitom vyúčtovala výši televizního poplatku v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 348/2005 Sb. Soud proto žalobě vyhověl a to včetně úroků z prodlení dle ust. § 7 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. ve spojení s ust. § 1970 občanského zákoníku a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v kapitalizované výši ke dni podání žaloby [částka]. Pokud se žalobkyně domáhala též úhrady nákladů řízení představujících odměnu advokáta a režijní paušály, má soud za to, že tyto žalobkyní vynaložené náklady nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva. Česká televize jako veřejnoprávní instituce by měla při vymáhání dlužných televizních poplatků volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že po skutkové i právní stránce se jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Ve sporech o neuhrazení televizních poplatků nelze očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru [anonymizováno] Ústavní soud zaujal stanovisko, že v těchto případech je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama, neboť vzhledem k jejímu výsadnímu postavení lze na ni klást v určitých ohledech srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (blíže nález Ústavní soudu ve věci I. ÚS 3344/12 a II. ÚS 405/2014). Z toho důvodu náhradu nákladů spojených s právním zastoupením soud žalobkyni pro jejich neúčelnost nepřiznal a přiznal žalobkyni pouze paušální náhradu jejich hotových výdajů, tj. soudní poplatek [částka] a paušální náhradu za dva úkony po [částka] dle vyhl. 254/2015 Sb. Ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) soud věc projednal a rozhodnul bez nařízení jednání.